Zapomene občas vaše babička, e jste u ní byli dopoledne a návštěvě? Nemůže si váš dědeček vybavit, jak se jmenujete? Právě poruchy paměti často bývají prvním příznakem Alzheimerovy choroby. Alzheimerovu chorobu sice nelze zcela vyléčit, ale její včasné rozpoznání a zahájení léčby může problémy vašich blízkých výrazně zlepšit, a vám tak usnadnit soužití s nimi. Alzheimerova choroba se kromě poruch paměti projevuje i horší orientací v čase (babička ztrácí přehled o svém věku) i prostoru (dědeček netrefí domů), problémy s vykonáváním běžných domácích činností, ukládáním věcí na jiná místa či změnami chování a nálad (starší člověk se chová „divně“). Máte-li podezření, že zapomnětlivost a změny chování vašich blízkých nejsou zcela v pořádku, doporučujeme vám navštívit se svým blízkým lékaře. Lékař si s vaší babičkou či dědečkem popovídá a provede s nimi jednoduché testy, které mu pomohou určit, zda se jedná o Alzheimerovu chorobu.
Příčiny nemoci
Když se váš blízký dožije vysokého věku, ještě to neznamená, že musí onemocnět právě Alzheimerovou chorobou. Výskyt choroby se skutečně od 60 let zvyšuje, ale stáří není nutnou podmínkou. Můžete se setkat s lidmi, kteří onemocněli už v mladém věku 30-40 let. Jak to tedy vlastně je s příčinami nemoci? Alzheimerova choroba je onemocnění, při kterém dochází k úbytku nervových buněk. V mozku postižených vznikají škodlivé bílkoviny. Ty se ukládají uvnitř v podobě vláken nebo v okolí nervových buněk jako tzv. amyloidové plaky. Dochází k poškození a zániku nervových buněk a jejich spojů. Současně v mozkové tkáni ubývá acetylcholin. Tuto látku potřebuje mozek k přenosu nervových vzruchů. Při jejím nedostatku ztrácejí buňky schopnost vzájemně si vyměňovat informace. Právě to se projeví postupným zhoršováním paměťových a rozumových schopností, rozvíjí se demence.
Tři stadia demence
Nástup Alzheimerovy choroby je pozvolný a nenápadný. Blízcí si u nemocného něčeho všimnou často až ve chvíli, kdy závažně selže v běžném životě. Rychlost zhoršování příznaků je u každého jiná. Od prvních příznaků do úmrtí trvá nemoc průměrně deset let, ale jsou velké individuální rozdíly. Běžně se rozlišují tři stadia vývoje onemocnění: počáteční stadium nemoci (období lehké demence) si můžete snadno splést s přirozeným stárnutím. Nejdříve dochází k poruchám paměti. Lidé je často považují za běžný projev stárnutí. Člověk zapomíná, není schopen zapamatovat si nové věci. Naopak si někdy dobře vybavuje vzpomínky z mládí, rád o nich opakovaně do omrzení mluví. Zhoršuje se jeho obrazová představivost a logické uvažování, schopnost úsudku a počítání. Objevují se poruchy prostorové orientace. Nemocný bloudí na méně známých místech. Trpí také přechodnou časovou dezorientací. Není schopen vybavit si, jaký je den, měsíc nebo rok. Má sníženou schopnost plynulého vyjadřování a mohou se vyskytnout i první psychologické příznaky a poruchy chování – deprese, poruchy vnímání, ojediněle i bludy. Když jsou přivedeni k lékaři a dostávají otázky, otáčejí se bezradně na doprovázejícího příbuzného – tomu se říká příznak otáčení hlavy. Pacient je však schopen základní péče o sebe sama, i když se u něj může vyskytnout ztráta iniciativy a průbojnosti. Často založí někam peníze, dokumenty, klíče a není schopen je najít. Poruch paměti si nemocní nebývají vědomi, cítí se často zdraví. Podezírají někdy své blízké, že jim věci schovávají. Popírají své problémy, odmítají možnost, že by se jim zhoršovala paměť. Zůstává jim schopnost povrchně diskutovat a společensky konverzovat.
S postupem času můžeme u postiženého sledovat již závažnější příznaky a problémy, které mu znemožňují vykonávat běžné denní činnosti. Jsou to hlavně neschopnost soustředění a výrazné výpadky paměti. Postižený nedovede pojmenovat známé věci, z paměti vypadávají běžná slova. Tomuto období říkáme střední období demence. Zhoršuje se a postupně ztrácí schopnost počítat, číst a psát. Zůstávají zachovány útržky vzpomínek na události z mládí. Dále bývají poruchy soudnosti, těžší formy poruchy časové a prostorové orientace a také zhoršování řečových schopností. Objevují se výraznější poruchy chování, halucinace a bludy. Myslí si, že mu někdo chodí do bytu, podezírá a obviňuje blízké, sousedy nebo zcela cizí osoby z krádeží. Tehdy je pacient již z velké části odkázán na péči okolí. Má potíže s udržováním hygieny, nedovede se přiměřeně obléci, mít své věci v pořádku. Mohou se již objevovat i přechodné odpolední a noční stavy zmatenosti – jedná se o poruchy vědomí, odborně nazývané deliria. Častější je také bloudění, ztrácení se. Přesto zůstává zachována schopnost vést povrchní společenskou konverzaci. Na první dojem mohou být nenápadní, postižení paměti není při krátkém kontaktu patrné. Prohlubuje se změna osobnosti, egocentričnost, sobeckost.
Při třetím, těžkém stadiu demence se u pacienta vyskytují poruchy chůze, pády, neurologické poruchy, poruchy chování – především agresivita, odpolední a noční stavy zmatenosti. Nemocný je zcela závislý na cizí pomoci. Dochází k naprosté ztrátě soběstačnosti, nemocný je ve všem zcela odkázán na pečovatele. Nepoznává přátele ani členy vlastní rodiny, má obtíže při příjmu potravy a s udržováním pravidelné osobní hygieny. Nemocný neudrží moč a stolici, neřekne si včas, že potřebuje na stranu. I při zajištění dostatečného příjmu potravy a tekutin nemocní chátrají a někdy rychle hubnou. Dále se zhoršuje schopnost řeči. Nemocný opakuje jedno nebo několik slov či větu, někdy přestane mluvit úplně. V posledním stadiu onemocnění Alzheimerovou chorobou se u něj mohou objevit další souběžné nemoci. Tyto, jinak mnohdy zanedbatelné choroby, mohou být pro pacienta s Alzheimerovou chorobou rizikové a život ohrožující.
Prevence: trénovaný mozek
Alzheimerova choroba sama o sobě je zatím nevyléčitelná. Její průběh však můžeme ovlivnit způsobem života, který vedeme již před vypuknutím onemocnění. Je známo, že u lidí s aktivním životním stylem, bohatým duševním životem a trénovaným intelektem je průběh onemocnění pomalejší. Menší pravděpodobnost onemocnění je u osob duševně aktivních a s vyšším vzděláním. Jedinou v současnosti známou ochranou a prevencí je tedy trénovaný, výkonný mozek. Jak si zachovat co největší a nejdelší duševní svěžest? Vysedávání před televizí a pasivní životní styl mozku neprospívají. Prostředkem k „zachování mládí“ je trvalá a tvořivá námaha mozku. Prospívá mu práce s novými podněty a informacemi, zvláště jsou-li zábavné. Důležitá je vysoká psychická aktivita i ve vyšším věku a trénování paměti. Píšete si seznam věcí k nákupu na papír? Zkuste si příště v obchodě vzpomenout i bez něj. Mozku prospívá učení se novým věcem. Ideální je učit se pracovat s počítačem. Výhodné je např. nalézt nemocnému zajímavé odkazy na galerie a obrazárny, protože těmto pacientům pomáhá dívat se na obrázky. Mozek cvičíme také luštěním křížovek, četbou nových románů či hraním her náročných na pozornost (pexeso, karty, scrabble, šachy). Mozku naopak neprospívá alkohol, nečinnost, deprese ani některé druhy léků – léky na spaní nebo sedativa.
Jak se nemoc léčí?
Pokud si myslíte, že někdo z vašich blízkých má příznaky Alzheimerovy choroby, je třeba co nejdříve navštívit lékaře. Včasná diagnóza a léčba mohou průběh onemocnění výrazně zpomalit. Medicínské studie to dokazují. Časný záchyt a léčba onemocnění pomáhají prodloužit soběstačnost pacienta natolik, že si zajistí každodenní potřeby. Může nadále samostatně rozhodovat, plánovat a řešit své zdraví či právní a finanční záležitosti. První osobou, na kterou bychom se měli obrátit, je praktický lékař. Ten vás odkáže na některé specializované pracoviště (neurolog, psychiatr, geriatr).
zdroj: www.stari.cz
Vademecum zdraví Jaro 2006
