Lidové názvy: bezinky, kobzinky, kozičky, smradinky, bzina
Čeleď: Zimolezovité – Loniceraceae
Původ a výskyt: Keř nebo strom rostoucí v Evropě a v Přední Asii. U nás je velmi hojný u zdí, plotů a stavení, na skládkách a rumištích, věrný průvodce lidských sídlišť.
Sbíraná droga: květ – Flos sambuci, plod – Fructus sambuci
Čas a způsob sběru
Celá květenství (vrcholíky) se odstřihávají před plným rozkvětem od května do června i s hlavní stopkou do 1 cm. Snadno se zapařují, a proto se nesmějí stlačovat. Suší se zavěšená na šňůrách nebo na lískách v tenké vrstvě. Správně usušená droga má bleděžlutou barvu a hlavní stopka se lehce láme. Příměs ztmavlých květů je nepřípustná. Uchovávají se v papírových pytlích. Sesychací poměr je 6 : 1.
Plody se sbírají v celých plodenstvích v září a v říjnu, kdy jsou modročerně vybarvené. Suší se na provazech ve stínu. Jelikož špatně schnou, je lepší je sušit v sušárně při teplotě do 40° C. Když jsou plody dobře usušené, sdrhnou se ze stopek a dočistí na sítech.Dobře usušené se balí do jutových pytlů. Sesychací poměr je 8 : 1. Pozor! Snadno plesnivějí.
Nejdůležitější obsahové složky
Květ obsahuje silici, glykosidy rutin a sambunigrin, cukry, slizy, třísloviny a další.
Plody obsahují cukry, organické kyseliny, barviva antokyaniny a antokyanidiny, fytoncidy, vitaminy A, B a C.
Praktické využití
Květy působí jako diaforetikum, plody jako analgetikum, antiflogistikum a mírné laxativum.
Nálev z květů se užívá při angíně, nachlazení, chřipce, kašli, chrapotu a jako potopudný prostředek. Dobře rozpouští hleny a ulevuje při zanícené sliznici. Má výrazně protikřečový účinek při nemocech střev a močového měchýře.
Šťáva z plodů (bezinek) pomáhá při neuralgiích, bolestech kloubů a páteře. Podává se tepelně zpracovaná, neboť čerstvá vyvolává nevolnost. Chceme-li zdůraznit analgetické působení, přidáváme ke šťávě alkohol. Nálev z bezinek se předepisuje při léčení chronických zánětů horních cest dýchacích.
Z knihy Příroda léčí vydané nakladatelstvím Granit
Vademecum zdraví Zima 2005
