Problematice umírání není v naší společnosti ještě stále věnována dostatečná pozornost. Ačkoli si většina lidí přeje dožít svůj život mezi svými blízkými, stále jich naprostá většina umírá v anonymním prostředí zdravotnických či sociálních zařízení. O nápravu v této oblasti usilují pozvolna vznikající hospice. První mobilní hospic u nás založilo občanské sdružení Cesta domů.
Co je to paliativní péče?
Paliativní péče spočívá v pomoci pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou. Neomezuje se však pouze na těžce nemocné – svou pomoc nabízí i jeho rodinným příslušníkům. Cílem této péče je zmírnit bolest, a to jak tělesnou, tak i duševní, udržet co nejlepší kvalitu pacientova života, a zachovat tak i v poslední fázi života jeho důstojnost. Blízkým umírajícího pak odborníci v oblasti paliativní péče poskytují všemožnou podporu – od odborných rad týkajících se toho, jak umírajícího na jeho poslední cestě doprovázet, až po psychologickou pomoc.
Česká republika ve vývoji paliativní péče za vyspělým světem stále ještě pokulhává. Ačkoli u nás paliativní péče existuje již od roku 1995, je dostupná stále jen omezenému počtu občanů. Tomu odpovídají i tato čísla: ačkoli v České republice ročně zemře v průměru 105 tisíc lidí, specializované paliativní péče se dostane pouze jednomu procentu z nich. Přitom stále platí, že 75 procent všech úmrtí nastává ve zdravotnických či sociálních institucích, přičemž 80 procent lidí si nepřeje v tomto prostředí zemřít. Bohužel možnosti, jak těmto lidem vyjít vstříc, jsou stále omezené – na počátku roku 2006 bylo u nás 10 lůžkových hospiců disponujících 280 lůžky a další tři hospice mobilní.
Cesta domů – první mobilní hospic v ČR
Rozdíl mezi lůžkovými a mobilními hospici spočívá v tom, že mobilní hospice pracují s pacientem v jeho domácím rodinném prostředí. Lůžkové hospice naopak svou péči poskytují většinou v jednolůžkových pokojích s lůžkem pro příbuzného, s tím, že režim celého zařízení je k pacientovi i rodině velmi vstřícný, takže je možné například i pokoj pacienta upravovat podle jeho přání.
Prvním mobilním hospicem, který na našem území vznikl, je v Praze sídlící sdružení Cesta domů. Sdružení vzniklo v roce 2001 a dnes má k dispozici 28 zaměstnanců, kteří své služby poskytují na území hlavního města Prahy.
Od svého založení sleduje Cesta domů dva základní cíle: jednak je to provozování modelového mobilního hospicu v Praze a jednak prosazování strukturálních změn směřujících ke zlepšení péče o umírající v celé České republice.
Jak domácí hospic vypadá?
„Ideální je, může-li člověk na konci života žít důstojně, bez zbytečné bolesti a strádání a zároveň mezi svými blízkými, kteří mu rozumějí. To je záměr, o jehož uskutečnění každý hospic usiluje,“ vysvětluje ředitelka Cesty domů Martina Špinková, podle níž je k realizaci takovéhoto záměru zapotřebí multidisciplinárního týmu tvořeného lékaři, zdravotními sestrami, ošetřovatelkou, psycholožkou, sociální pracovnicí a koordinátorem dobrovolníků. S tímto týmem pak Cesta domů zajišťuje odbornou službu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.
Celý tým pečuje přibližně o 15 pacientů současně, přičemž průměrně stráví jeden pacient v péči hospicu 38 dní. „Všichni pacienti jsou v terminálním stadiu onkologických či jiných chronických onemocnění, kdy ošetřující lékař konstatoval, že již byly vyčerpány všechny prostředky vedoucí k vyléčení,“ upozorňuje Martina Špinková a dodává, že ročně poskytne hospic intenzivní péči 120–130 pacientům, dalším asi třiceti pak intenzivní konzultační péči.
A co konkrétně hospic svým klientům nabízí? Vedle tolik potřebného prvku lidské vzájemnosti, účasti a solidarity, což jsou největší devízy každého hospice, například půjčuje svým pacientům domů i moderní zdravotnické pomůcky: „nabízíme 4 polohovací lůžka, různé typy invalidních vozíků, aktivní a pasivní antidekubitní matrace, koncentrátory kyslíku, oxymetr, lineární dávkovače léků, odsávačku, nafukovací vanu, toaletní židle a další drobné zdravotnické pomůcky. K dispozici je i přenosné EKG,“ vypočítává nabídku pražského hospice jeho ředitelka a znovu připomíná, že to nejcennější, co hospic může svým klientům nabídnout, je lidský přístup zaměstnanců a dobrovolných spolupracovníků hospice.
Pomoc dobrovolníků je ostatně pro fungování každého hospice nepostradatelná. „Dobrovolníci přicházejí sami a jsou to lidé všech možných profesí i věkových skupin. Jsou to lékaři, psychologové, zdravotní sestry, umělci, architekti, studenti, žáci, podnikatelé, učitelé, přírodovědci, duchovní. Nejmladšímu z našich dobrovolníků je deset a nejstaršímu přes sedmdesát,“ říká Martina Špinková, podle níž je nejčastějším motivem pro dobrovolnickou práci náboženská víra. „Asi naprostá většina z nás jsou křesťané. To ale neznamená, že bychom smrtelně nemocným lidem vnucovali své přesvědčení. Na prvním místě musíme vždy respektovat přání a potřeby umírajícího a teprve tehdy, projeví-li on sám zájem o náboženské otázky, jsme mu připraveni vyhovět. A stejné je to i s blízkými umírajícího. Začnou-li se sami o duchovní věci zajímat, máme pro ně připravenou poměrně bohatou knihovnu zaměřenou na tématiku umírání, kde si mohou sami vypůjčit, co je zajímá,“ upozorňuje ředitelka hospice.
Potíže s legislativou přetrvávají
Ačkoli o službu, kterou hospice poskytují, neustále stoupá zájem, jejich většímu rozvoji u nás brání v nemalé míře legislativa.Ta totiž dosud pojem „hospic“ téměř nezná, a tak je těžké realizovat jeho systematické, byť i jen částečné financování pojišťovnami. Financování mobilních hospiců není možné vůbec. Občanské sdružení Cesta domů proto navrhuje způsoby, jak tuto situaci řešit. „Snažíme se alespoň přispívat k větší informovanosti a vzdělanosti laické i odborné veřejnosti v paliativní péči a k prosazení systémových změn zdravotně-sociálního systému,“ říká Martina Špinková a jako příklad aktivity „zdola“ v této oblasti zmiňuje vytvoření webového portálu, který slouží veřejnosti především poradenskou činností. O tom, jak velký zájem veřejnost o problematiku paliativní péče má, svědčí pak nejlépe skutečnost, že měsíčně navštíví tyto stránky přes 10 tisíc zájemců.
Jiří Prinz
Vademecum zdraví Léto 2007
