Zima je zde a s ní období nemocí horních cest dýchacích (HCD). Vzhledem k tomu, že první projevy těchto chorob bývají způsobeny virovými mikroorganizmy, mluvíme také o virózách. Zánět HCD způsobený viry se projevuje většinou rýmou, kašlem a teplotou. Nás ale bude zajímat nejzávažnější z viróz HCD – chřipka.
Co jsou to viry?
Nejprve si ale povězme něco o virech, které nemoci horních cest dýchacích způsobují. Viry, tyto nepatrné živé organizmy, jsou velmi rozšířené a velmi snadno přenosné z člověka na člověka. V případě respiračních chorob se pak nejčastěji přenáší klasickou kapénkovou infekcí. Zimní období nastoluje několik důležitých podmínek, které šíření viru mezi lidmi podporuje. Dochází k ochlazení počasí a s ním spojenému častějšímu prochlazení lidského organizmu, ale také k delším pobytům lidí v uzavřených prostorách, kde má virus lepší příležitost k přenosu. Zkracuje se den, začíná chybět slunko a pohyb na čerstvém vzduchu, snižuje se tvorba vitaminů a oslabuje přirozená obranyschopnost lidského organizmu.
Co je to chřipka?
Chřipka je nejzávažnější z těchto virových onemocnění. Je způsobována různými kmeny chřipkového viru, který má tu nepříjemnou vlastnost, že velmi rychle mutuje, a tím si obnovuje svou agresivitu a obranu proti dosavadnímu očkování. Proto je nezbytné celosvětové sledování vývoje a cest šíření chřipkových virů. Každoročně se ve specializovaných laboratořích připravují očkovací látky tzv. šité na míru současnému výskytu a šíření chřipky.
Příznaky chřipky
Chřipka, na rozdíl od běžné virózy, je provázena celkovými příznaky, vysokými horečkami až zimnicí s třesavkou, bolestmi svalů a kloubů, časté jsou i zažívací a střevní potíže. Celková slabost, únava a spavost znemožňuje jakékoli aktivity. I ti otrlejší „přechazeči viróz“ zůstávají většinou již na lůžku.
Zvýšená teplota, která chřipku doprovází, je pak fyziologickou obrannou reakcí organizmu na infekci. Je zároveň i signálem, že se v organizmu něco děje. Není tedy primárním nepřítelem, ale příznakem, který ovlivňujeme v případě potřeby léky, které teplotu srážejí – antipyretiky. Zde nutno upozornit na to, že pro děti do 15 let není rozhodně vhodná kyselina acetylosalicylová (Acylpyrin), která je může poškodit.
Pocení je součástí celého procesu a objevuje se v době ochlazování organizmu, tj. již v době poklesu teploty. Je třeba poopravit dosti rozšířený názor, že při viróze se potem z těla odstraňují „ty škodlivé věci“. Naopak musíme myslet na to, že větším pocením odchází z těla řada potřebných iontů a zvláště tekutin, je tety nezbytné dbát na jejich dostatečné a včasné doplňování. Zvláště malé děti a senioři jsou velmi náchylní k dehydrataci a následným komplikacím (křečové stavy i poruchy vědomí). Kvalitní ovocný čaj s citronem a medem a dostatek dalších tekutin je výborná rada od zkušené babičky (dědeček přidával rum, což nelze všeobecně doporučit, zvláště pak ne malým dětem!).
Jak postupovat při komplikacích?
Při běžné viróze je nejrozumnější postup: postel, tekutiny, antipyretika a pomocné léky na kašel a rýmu. Při komplikaci běžné virózy jde již většinou o superinfekci bakteriální. K té dojde zejména při nedodržení řádné léčby, tj. při přecházení banálních viróz. Projeví se většinou opětovným vzestupem teplot, a to již do výše horečky nad 38 °C a zhoršením ostatních příznaků, někdy již i s dechovými problémy. Tento stav znamená sestoupení infekce do dolních cest dýchacích s možností zánětu průdušek a plic. Zde bývají na místě antibiotika a další diagnostické a léčebné postupy, o jejichž druhu a dávkování musí rozhodnout lékař.
V praxi se lékař často setkává s pacientem, který přichází do ordinace v počátku banální virózy HCD a dožaduje se vehementně antibiotické léčby, neboť nemůže být – z různých osobních důvodů – momentálně nemocný. Odchází-li pak z ordinace pouze s dobrou radou, že se má vyležet, na lékaře se často zlobí a považuje ho za neschopného. Přitom se sám choval jako hlupák a dopustil se hned několika nerozumností. Vždyť dnes již přece každý ví, že viry na antibiotika nereagují a naopak že zbytečné podání antibiotik může člověku ublížit – ať již tak, že vznikne rezistence (což znamená, že v případě skutečné potřeby mu pak antibiotikum nezabere) anebo, a to je rovněž špatné, i aktuální alergická reakce. Navíc zbytečnou návštěvou čekárny a ordinace ohrozí řadu dalších lidí (včetně lékaře) přenosem své infekce.
Očkování: jediná prevence proti chřipce
Očkování proti chřipce je jedinou účinnou metodou zabránění rozvoje a šíření tohoto onemocnění a doporučujeme je hlavně rizikovým skupinám občanů. Mezi ně patří zvláště starší lidé s nemocemi srdce a plic, diabetici a lidé profesionálně exponovaní, tj. zdravotníci. Praktický lékař sám, či na doporučení příslušného odborného lékaře, uvědomí svého pacienta o vhodnosti očkování, které se provádí okamžitě po dodání nové vakcíny v období před nástupem chřipkových epidemií.
Nakonec je třeba zmínit i existenci antivirotik. Věda již vyvinula specifické léky proti virům a ty jistě mohou být použity v případě závažných průběhů chřipky u vysoce ohrožených jedinců – zvláště dětí a seniorů, pro které chřipka může být smrtící komplikací. Z epidemiologického hlediska šíření choroby je však daleko důležitější osvěta, uvědomění pacienta lékařem a všeobecně rozumný přístup k léčbě a prevenci chřipky.
MUDr. Zdenka Poláková
Vademecum zdraví Zima 2006
