Rozdílů mezi epilepsií dětí a dospělých je mnoho. Je tomu tak proto, že epilepsie v dětském věku probíhá v mozku, který se vyvíjí a zhruba do šesti let vyzrává.
Rozdíly mezi epilepsií v dospělosti a u dětí
V dětském věku se setkáváme s pestřejší paletou záchvatových projevů, která je do určité míry závislá na věku dítěte. Rozlišujeme řadu tzv. věkově vázaných epileptických syndromů, od benigních, které se mohou i spontánně vyhojit, až po vysloveně maligní, které devastují psychomotorický vývoj dítěte a je při nich obtížné záchvaty potlačit. Tyto syndromy vedou až k rozvoji epileptické encephalopatie, což je závažné postižení mozkových funkcí a jejich rozvoje. Správné rozpoznání a klasifikace epilepsie na různé typy a syndromy je velmi důležité z hlediska prognostického a také pro volbu léčebné strategie.
Zvláště u „maligních“ epileptických syndromů musí být léčba velmi přesně zacílená a poměrně razantní. V dětství existuje obecně daleko větší nebezpečí z prodlení, protože aktivní epilepsie pozastavuje psychomotorický vývoj a škody způsobené opakovanými záchvaty doprovázenými energetickým vyčerpáním mozkových buněk se později těžko likvidují a ve vyšším věku se projevují mentálním handicapem. Rozdílná jsou i používaná antiepileptika (léky proti epilepsii). Ne všechna antiepileptika jsou vhodná pro všechny typy epileptických syndromů a pro všechny věkové skupiny u dětí.
Jak se epilepsie léčí?
Léčba epilepsie je široký pojem. Zahrnuje v první řadě léčbu farmakologickou, případně chirurgickou, ale nesmíme zapomínat ani na pomoc psychologů, pedagogů i sociálních pracovníků, kteří všichni ovlivňují kvalitu života epileptika, jeho rodiny a celého sociálního zázemí.
Léčba epilepsie spočívá především v podávání antiepileptik. Ta se používají už od minulého století a stále se vyvíjejí nová, se snahou zlepšit jejich léčebný profil a minimalizovat nežádoucí účinky. Správně volenou léčbou, zacílenou na určitý typ záchvatů a epileptického syndromu, lze zkompenzovat přes polovinu všech pacientů. Nevhodně zvoleným lékem se dá bohužel i mnoho pokazit a v dětském věku to platí dvojnásob. Pokud se po podání prvního antiepileptika nedaří dosáhnout bezzáchvatového stavu, aplikuje se další lék. V takovém případě je však už šance na úspěch jen 10–15% a s každým dalším lékem postupně klesá.
Pokud se takto vyčerpají současné možnosti farmakoterapie, hovoříme o tzv. farmakorezistenci.
Farmakorezistentní pacienti
U nekompenzovaných pacientů vždy stojí za to nemoc od základů přehodnotit. Především je třeba odlišit neepileptické záchvaty (ty tvoří u tzv. refrakterních epilepsií až 20 %), znovu určit typ záchvatu, zhodnotit EEG a využít i možnosti souběžného snímání EEG a videozáznamu pacienta. Zvažuje se též vhodnost použitého antiepileptika, eventuálně se vyzkouší lék nový. Díky neustálému výzkumu máme k dispozici nová moderní antiepileptika, některá mají vyšší účinnost a zároveň nízký výskyt nežádoucích účinků. Díky nim se leckdy podaří zbavit záchvatů i farmakorezistentní pacienty.
Jako poslední léčebné kroky existují epileptochirurgické zákroky a implantace stimulátoru vagového nervu. Zejména v dětském věku je žádoucí, aby optimálního léčebného efektu bylo dosaženo co nejdříve, protože opakující se záchvaty mohou být pro vývoj mozku nebezpečné.
Co mohou udělat rodiče?
Nedílnou součástí léčby epilepsie jsou režimová opatření. U dětí je to zvláště pravidelný rytmus spánku a bdění. Je důležité, aby dítě spalo dostatečně dlouho. Povrchní spánková stadia – což je fáze usínání a probouzení – mohou provokovat záchvaty. Proto je vhodné tyto situace během dne omezit. Pokud se jedná o kojence a předškolní dítě, pak do normálního režimu patří i odpolední spánek.
Vhodné je omezení běhů na dlouhé tratě a obecně aktivit spojených s hyperventilací, která může také vyprovokovat některé formy záchvatů. V některých konkrétních případech doporučujeme omezit i sledování televize a práci s počítačem, ale toto doporučení rozhodně neplatí paušálně. Taktéž už není striktně zakázována konzumace čokolády a kakaa, jak tomu bývalo dříve. Další informace lze nalézt na www.epilepsie.cz.
MUDr. Hana Ošlejšková
Vademecum zdraví Podzim 2006
