Velmi rozšířeným onemocněním zažívacího traktu je vředová choroba žaludku a dvanácterníku. Za nejvýznamnější příčinu této nemoci lékaři považují infekční bakterii Helicobacter pylori. Jak dnešní medicína s touto nemocí bojuje?
Příčiny vředové choroby
Vředovou chorobou se označuje peptický vřed, který vzniká v místě přirozené odolnosti sliznice vůči agresivitě žaludeční šťávy na sliznici žaludku nebo bulbu dvanácterníku. U pacientů s vředovou chorobou žaludku a dvanácterníku je prokazatelný vztah s infekcí Helicobacter pylori (dále jen Hp). Druhým nejčastějším činitelem vředové choroby žaludku a dvanácterníku je užívání nesteroidních antirevmatik. Ostatní příčiny vředové choroby jsou již vzácné.
Jak se infekce diagnostikuje?
Diagnostické metody výskytu infekce Hp lze rozdělit na místní (vyšetřuje se jen vzorek z určité oblasti, nejčastěji z antrální sliznice) a globální, které představuje sledování celkových změn v oraganizmu způsobené infekcí Hp. Z hlediska způsobu provedení vyšetření je možno testy rozdělit na invazivní (odběr vzorků během endoskopického vyšetření) a neinvazivní (nezatěžují pacienta invazivním vyšetřením).
Obecně platí, že v praxi je infekce Hp zpravidla diagnostikována některým z invazivních testů při endoskopickém vyšetření (rychlý ureázový test, histologické vyšetření sliznice speciálním barvením). Z neinvazivních (globálních) testů jsou nejvhodnější a zároveň nejpřesnější dechový test, jakož i stanovení antigenu ve stolici.
Léčba
Optimální léčba infekce Hp by měla být jednoduchá, s vysokou úspěšností a zároveň dobře tolerovaná a i ekonomicky únosná. Úspěch léčby je ovlivněn řadou činitelů, které jsou dány biologickou charakteristikou bakterie, kombinací léků a reakcí organizmu. U pacienta je úspěšnost léčby vázána na jeho aktivní spolupráci, na jeho genetické a imunologické vybavení, na stavu výživy i na rozsahu onemocnění.
Předpokládá se, že u některých nositelů infekce Hp (asi u 5–10 %) může být mikroorganizmus běžným článkem fyziologických funkcí žaludku. To vede v posledních letech k opatrnějšímu posuzování celé problematiky. V důsledku tohoto opatrného přístupu je zaznamenán určitý odklon od doporučení k plošnému vyloučení Hp infekce.
Důkaz příčinného vztahu infekce Hp a vředové choroby představuje revoluční změnu ve strategii léčby tohoto onemocnění. Trvalo řadu let, než byly nalezeny postupy, které vedly podle současných výsledků k trvalé eliminaci infekce až v 80–90 %.
Trvalá eliminace infekce Hp (eradikace) je nutná k docílení příznivého klinického vlivu, tj. k prevenci a zároveň k výraznému poklesu recidiv vředové choroby. Přibližně u 15–20 % nemocných není eradikační léčba úspěšná. Na základě poznatků nejčastější příčinou selhání eradikační léčby infekce Hp je nedostatečná spolupráce pacienta. Jinou příčinou může být i rezistence bakterie Hp na antibiotika.
U nemocných, u kterých nelze docílit opakovaně úspěšnou eradikaci, je třeba většinou podávat dlouhodobě symptomatickou antisekretorickou léčbu.
MUDr. Tomislav Švestka, CSc.
Vademecum zdraví Zima 2006
