Očkování v České republice má dlouholetou tradici. Československo bylo dokonce prvním státem na světě, kde již v roce 1960 došlo po zavedení celoplošného očkování k vymizení přenosné dětské obrny. Vedle povinného očkování hrazeného státem mají dnes rodiče možnost nechat své děti očkovat i proti různým příležitostným onemocněním.
Povinné očkování
V České republice, podobně jako v jiných vyspělých zemích Evropy, se provádí tzv. povinné očkování. Jde o očkování, které je regulováno a hrazeno státem. Cílem povinného očkování je zabránit těžkým projevům infekčních onemocnění s trvalým postižením, vyloučit úmrtí z infekcí, jejich šíření a vzniku epidemií, vůči kterým existují očkovací látky. Povinné očkování se provádí podle tzv. očkovacího kalendáře, což je schéma očkování, které určuje, kdy a kolikrát se konkrétní očkovací látka podává. Tento kalendář je velmi důležitý pro dosažení plošného proočkování celé populace a je regulován vyhláškou. Přehled povinného očkování dětí zařazeného do očkovacího kalendáře je uveden v tabulce.
Nepovinné očkování
Vedle povinného (pravidelného) očkování lze provádět i tzv. doporučené očkování, které si zpravidla musí rodiče uhradit sami nebo jen výjimečně jim vakcínu částečně hradí zdravotní pojišťovna.
Očkování proti meningokokovým nákazám
Očkování proti meningokokovým nákazám nechrání kompletně proti všem těmto nákazám, které jsou způsobeny meningokoky různých skupin, tj. skupinami A, B, C apod. V našich zeměpisných šířkách převažují právě tyto tři skupiny, avšak očkování existuje pouze vůči nákazám vyvolaných skupinou A a C.
Na přelomu nového století byla ve světě zavedena do běžné praxe nová konjugovaná vakcína účinná proti nákazám způsobeným meningokoky skupiny C. I když je toto infekční onemocnění nebezpečné jen pro vnímavé jedince, tj. nevytváří rozsáhlé epidemie, bylo v některých evropských státech toto očkování s novou vakcínou zařazeno do pravidelného očkovacího kalendáře. U nás se tato situace zatím vyhodnocuje. I tak se v posledních letech čím dál častěji nechávají novorozenci a malé děti touto vakcínou očkovat.
Očkování se provádí u kojenců mladších 12 měsíců podáním tří dávek, zpravidla v intervalu jednoho až 2 měsíců, zatímco dětem starším 1 roku se podává pouze jediná dávka. Očkování tradiční vakcínou, která obsahuje vakcinační složky proti těmto nákazám vyvolaným skupinou A a C, je možné provádět u dětí starších 2 let podáním jediné dávky. Zatímco po očkování konjugovanou vakcínou se ochrana považuje za dlouhodobou, tj. minimálně 5 let, ochrana vyvolaná po očkování tradiční vakcínou je maximálně tříletá, tzn. po třech letech je třeba se nechat znovu očkovat.
Očkování proti pneumokokovým nákazám
V posledních letech se mezi běžná očkování dětí zařadilo i očkování proti pneumokokovým nákazám. Od minulého roku je u nás k dispozici nová konjugovaná vakcína proti pneumokokovým nákazám, jejichž nejčastějším důsledkem bývá zápal plic, který se zpravidla projeví náhle s vysokou teplotou, třesavkou a zimnicí. Podobně jako tomu bylo u meningokokových očkovacích látek, byla původní tradiční vakcína u dětí do 2 let prakticky neúčinná, a proto nebylo možné očkování v této věkové skupině provádět. Situace se změnila a je jen otázkou času, kdy se toto očkování začne ve světě a možná i u nás zavádět do očkovacího kalendáře.
Tradiční vakcínou se očkuje jednou dávkou, která chrání 5 let, a následně se znovu očkuje. Děti mladší 6 měsíců se očkují 3 dávkami konjugované vakcíny v intervalu 1 měsíce a čtvrtá posilující dávka se aplikuje ve druhém roce života. Kojenci ve věku 7-11 měsíců se očkují dvěma dávkami v jednoměsíčním intervalu a třetí dávka se jim podává ve druhém roce. Děti starší jednoho roku se očkují také dvěma dávkami v intervalu jednoho měsíce. Dětem starším 2 let se podává pouze jediná dávka konjugované vakcíny. Ochranu po očkování konjugovanou pneumokokovou vakcínou lze považovat za dlouhodobou.
Očkování proti klíšťové encefalitidě
Očkování proti klíšťové encefalitidě u nás za posledních deset let zdomácnělo a patří mezi očkování, která alespoň částečně bývají dětem hrazena většinou zdravotních pojišťoven. Většina rodičů se snaží pro své děti udělat maximum a ochotně zakoupí vakcíny pro toto očkování. Častokrát však bohužel zapomínají na sebe. Klíšťová encefalitida je totiž nebezpečnější pro dospělého člověka než pro dítě. K očkování dětí se používá dětská vakcína (s polovičním množstvím vakcinační složky), která se podává ve třech dávkách: 2. dávka po 1-3 měsících a 3. dávka po 9-12 měsících po podání první dávky. U tohoto očkování je třeba provádět každé 3-5 let (podle typu použité vakcíny a charakteru očkování) tzv. posilující očkování podáním jediné dávky z důvodu zachování dlouhodobé a spolehlivé ochrany.
Očkování proti virové hepatitidě typu A
Očkování proti virové hepatitidě typu A se provádí u dětí starších 1 roku. Důvodem je ta skutečnost, že během prvních měsíců je dítě chráněno mateřskými protilátkami, které snadno eliminují vakcinační složku, a tak se takové očkování u dětí mladších 1 roku stává neúčinným a rovněž i nadbytečným (přetrvává ochrana proti hepatitidě zprostředkovaná mateřskými protilátkami). I když se běžně toto očkování provádí podáním 2 dávek v intervalu 6-12 měsíců, poslední studie prokázaly dlouhodobou ochrannou účinnost tohoto očkování po podání pouze jedné dávky, a to po dobu téměř 10 let. Smysl tohoto očkování u dětí rodiče docení tehdy, dají-li dítě do dětského kolektivu, kde se objeví třeba jen jeden nakažený. Přenos této choroby, jinak označované jako nemoc špinavých rukou, je snadný a rychlý.
Strach z nežádoucích účinků je zbytečný
Všechna očkování přinášejí vedle pozitivního účinku (tj. vytvoření ochrany proti příslušnému infekčnímu onemocnění) také možný nežádoucí účinek. Cílem dnešních očkovacích látek je minimalizovat vznik těchto nežádoucích účinků a zajistit tak vysokou bezpečnost očkování. Mezi nejčastější reakce po očkování patří lokální nežádoucí účinky mírné až střední intenzity, jako je zarudnutí, bolest, zatvrdnutí a otok v místě vpichu, které zpravidla samovolně do několika hodin odezní.
V ojedinělých případech se mohou po očkování objevit celkové reakce závažnějšího charakteru, jako je např. horečka nad 39 °C, neutišitelný pláč přetrvávající déle než 3 hodiny, křeče, snížení krevního tlaku, neurologické potíže, alergické reakce apod. Následky takovýchto nežádoucích účinků nejsou většinou žádné a lze jim obvykle předejít správným posouzením zdravotního stavu dítěte před očkováním. Více informací získáte na www.vakciny.net.
RNDr. Marek Petráš
Vademecum zdraví Jaro 2006
