V souvislosti s blížícím se létem a s rozmachem sportů jako je in-line bruslení, jízda na horském kole nebo na skateboardu, horolezectví apod. stoupá riziko úrazů, které se mohou stát i příčinou úmrtí. Ve spojení s dovolenou a představou odpočinku přestává mnoho lidí dbát o vlastní bezpečnost a bezpečnost svých dětí. Není tedy od věci zopakovat si základy první pomoci. Nikdy nevíme, kdy nastane akutní neočekávaná chvíle, která nám nebo našim blízkým může zcela změnit život.
Čím začít?
Měli bychom si uvědomit, že poskytnout první pomoc je naše povinnost. Není tedy vhodné se jakkoli zdráhat. Dlouhým váháním můžeme život zraněného ohrozit ještě více. Obvykle slýchané rady, které říkají, že bychom se zraněným neměli hýbat a měli bychom vyčkat příjezdu lékaře, jsou to spíše výmluvy. Je-li evidentní, že je dotyčný v ohrožení života, například je v bezvědomí nebo silně krvácí, není času nazbyt. Navíc pokud si nejste jisti, že poznáte kupříkladu zástavu srdce a nevíte, zda máte použít masáž, vězte, že bijícímu srdci nepřímá srdeční masáž uškodit nemůže.
Prvním a základním pravidlem je, pokud to okolnosti dovolují, ihned volat zdravotnickou záchrannou službu, tedy linku 155 či 112. Dispečerce sdělíme všechny okolnosti týkající se postiženého člověka. Ta se nejprve ptá na přesný popis místa zásahu a adresu, kam má poslat vůz rychlé lékařské pomoci a hned poté na stav pacienta. Je vždy povinna poradit, jak postupovat dál a poskytovat první pomoc. Nejste tedy na tuto stresující situaci samy, radí vám školený profesionál.
V následujím textu se dozvíte základní pravidla první pomoci ve vybraných situacích.
Zástava dýchání a krevního oběhu
Jak ji poznáte: postižený člověk nedýchá (nejsou vidět dýchací pohyby hrudníku) a vy, coby zachránce, necítíte proud vydechovaného vzduchu na tváři. Pacient se nehýbe, je v bezvědomí, tj. nereaguje vůbec na oslovení ani na štípnutí do ucha, promodrává, a to především v obličeji a kolem úst. Mohou být přítomny také tzv. terminální lapavé dechy, což je velmi nepravidelný a nedostačující „konečný“ dech.
Po přivolání profesionální pomoci je nutné pacienta položit na tvrdou podložku, klidně i na zem. Stáhněte jej z měkkého gauče, křesla, vytáhněte z auta apod. Důležité je si zapamatovat, že postiženému nikdy nepodkládáme hlavu složenou bundou, dekou nebo taškou. Klekněte si k pacientovi z boku, blíže k jeho hlavě. Oživování pak zahájíte záklonem hlavy tahem za pacientovu bradu do záklonu a současným tlakem na čelo pacienta. Tímto pohybem zabezpečíte, že postiženému nezapadne jazyk a uvolníte mu tak i horní cesty dýchací. Postiženému se jazyk z úst nevytahuje a nešpendlí k oděvu, jak se tradovalo jako pravidlo první pomoci mnoho let. Vidíte-li pevnou překážku v dutině ústní, vyndáte ji, protože pacient by se jí mohl dusit. Pevnou překážkou rozumíme například zubní protézu nebo zvratky (v tomto případě si můžete omotat prsty kapesníkem a zvratky odstranit). Následuje umělé dýchání a masáž srdce.
Poté, co je zraněný umístěn na tvrdé podložce a je zajištěn proti zapadnutí jazyka, dále pokračujete. Zhluboka se nadechnete, pevně svými rty obemknete pacientova ústa a asi sekudu vdechujete vzduch do plic. Jednou rukou přitom zároveň držíte pacientovu hlavu v záklonu a ukazováčkem a palcem mu držíte nos, aby z něj vdechnutý vzduch nevycházel. Provádíte dva vdechy, přičemž vidíte, jak se postiženému zdvíhá hrudník. Vkleče se malinko posunete k hrudníku. Uprostřed hrudníku je hrudní kost, ke které se spojují oblouky žeber. Své natažené paže propnuté v loktech spojíte a položíte je na dolní část hrudní kosti (je dobré si kost nahmatat, aby bylo jasné, kam ruce položit). Silou stlačujete hrudník frekvencí téměř dvě stlačení za sekundu, tj. asi 100krát za minutu. Je to opravdu namáhavé, především pokud je postiženým urostlý svalnatý muž. Plynule střídáte dva vdechy a 30 stlačení. Pokud je zachránců více, neděláte pauzu na vdechy. Pokračujete stále v oživování až do příjezdu lékaře. Může se to zdát velmi dlouhé a vyčerpávající, ale nesmíte oživování přerušit. Jestliže se pacient při oživování probudí, neodcházíte od něho. Sledujete jej, komunikujete s ním a v žádném případě mu nedáváte napít nebo najíst. Nepodáváte ani žádné léky. V případě, že znovu ztratí vědomí a zastaví se mu srdce a přestane dýchat, musíte zahájit další oživování a vyčkat do příjezdu rychlé lékařské služby.
Bezvědomí
Jak jej poznáte: pacient nereaguje na oslovení, nereaguje ani na bolestivý podnět jako je štípnutí do ucha, má povolené svaly, bezvládně leží.
Mezi příčiny bezvědomí můžeme řadit různé druhy úrazů, otravu alkoholem, léky nebo houbami, dále sem patří otřes mozku, cévní mozková příhoda, nízká hladina cukru v krvi atd. U pacienta postupujete jako v předchozím případě – tj. voláte linku záchranné pomoci. Položíte ho na tvrdou podložku, zakloníte hlavu, zkontrolujete obsah dutiny ústní, máte-li podezření na poranění krční páteře (například u pádů z výšky) pouze předsunete tahem za bradu dolní čelist. Zkontrolujete, zda pacient dýchá a jestli mu pravidelně bije srdce. Je nutné zkontrolovat, jestli vidíte dýchací pohyby hrudníku a zda nejsou přítomné dechy nepravidelné nebo lapavé. Důležité také je, jakou má postižený barvu kůže. Pokud jsou základní životní funkce v pořádku, uložíte postiženého do stabilizované polohy a vyčkáte příjezdu lékaře. V opačném případě začnete s oživováním pacienta. Nikdy pacientovi v bezvědomí nedáváte nic do úst tj. léky, jídlo ani tekutiny.
Stabilizovaná poloha
Postižený leží na zádech na tvrdé podložce, přiklekneme k jeho boku (1). Horní končetinu postiženému (tu, která je k nám blíže) položíme tak, aby svírala pravý úhel s tělem – můžeme ji v lokti pokrčit (2). Od nás vzdálenější horní končetinu položíme na břicho postiženého (3) a dolní končetinu na stejné straně těla pokrčíme v koleni (4). Zraněného převalíme tak, že ho uchopíme za od nás vzdálenější rameno a pokrčené koleno a táhneme za ně k sobě (5). Po převalení tlakem na bradu a čelo vytvoříme co největší záklon hlavy, tvář položíme na hřbet ruky, která je dlaní k zemi, aby nedošlo ke vdechnutí případných zvratků. Hlava je tak podložena vlastní rukou a stabilizovaná (6). Ještě upravíme pozici pokrčené dolní končetiny, ta by měla být v kyčli a koleni ohnuta do pravého úhlu.
Stranu, na kterou postiženého převalíme, zvolíme podle druhu zranění. Snažíme se tedy zraněného položit na nepoškozenou polovinu těla. Ve stabilizované poloze kontrolujeme základní životní funkce v krátkých časových intervalech.
Pokud máme podezření na vážnější zranění s vnitřním krvácením nebo se obáváme zlomeniny páteře, postiženého do stabilizované polohy vůbec neukládáme, pouze zajistíme dýchací cesty.
Otřes mozku
Hrozí lidem, kteří se silně uhodí do hlavy. Mezi nejčastější příčiny můžeme zařadit veškeré dopravní nehody v autě, na motorce, na kole, na in-line bruslích, na skateboardech, patří sem i pády ze žebříku, ze stromu, skoky do neznámé vody apod.
Jak jej poznáte: člověk s otřesem mozku může být bezprostředně po úraze chvilku v bezvědomí, po probuzení si často stěžuje na silnou bolest hlavy, je bledý, nemusí si pamatovat nic z doby těsně před úrazem, úraz samotný a ani chvíli poté. Je opocený, může mu být velmi zle od žaludku, má nucení na zvracení a často také zvrací. Může být jakoby ospalý. Je dezorientován v čase a prostoru, stále se dokola ptá, kde je, co se mu stalo a nemá přehled o čase. Nikdy takovému pacientovi nedáváte nic do úst, ani napít, i když mívá často velký pocit žízně. Voláme linku zdravotnické záchranné služby. Pacienta se snažíte zklidnit. Velmi často jsou tito lidé tak zmatení, že mohou odcházet z místa nehody. Mluvíte na ně rozhodným, ale klidným hlasem. Stále mu opakujete, co se mu stalo. Pokud u něho nepředpokládáte úraz páteře, je vhodné pacienta posadit. Pacienta položíte na tvrdou podložku a do příjezdu lékaře s ním komunikujeme a hlídáte jej. V případě zhoršení stavu pacienta postupujete, jak je popsáno v článku výše. Máte-li po ruce lékárničku, ošetříte zraněnému krvácející ránu na hlavě. Pokud pacient sedí v autě, komunikuje s vámi, ale je zmatený a má výše uvedené příznaky počínajícího otřesu mozku, necháte jej sedět v autě a komunikujete s ním až do příjezdu lékaře.
Úrazy páteře
Vznikají především u dopravních nehod ve velké rychlosti (například u motorkářů), často také při skocích po hlavě do mělké vody, při pádech z výšky, zasypání a zavalení. Nebezpečné jsou především kvůli poranění míchy. Při přerušení míchy v oblasti krční páteře může pacient přestat dýchat.
Jak je poznáte: Projevují se často bolestí v místě poranění – za krkem, v hrudní části zad, v bedrech. Často jsou úrazy páteře komplikovány přidruženými poraněními jako jsou zlomeniny horních a dolních končetin, poranění nitrohrudních a nitrobřišních orgánů, poranění hlavy. Pacient s úrazem páteře může mít omezené a namáhavé dýchání. Pokud dojde k poranění míchy, která prochází páteřním kanálem, mají postižení tzv. neurologické výpadky jako je porucha hybnosti a čití, což znamená, že nemohou hýbat končetinami a že je necítí (například při štípnutí do kůže na lýtku).
Po přivolání zdravotnické pomoci postupujete následovně. Se sedícím a komunikujícím pacientem zbytečně nehýbete, nevyprošťujete jej z havarovaného automobilu. Sledujete jeho základní životní funkce. Pokud pacient nedýchá a nebije mu srdce, začnete s oživováním. V tomto případě má totiž přednost zajištění základních životních funkcí. Ležícího pacienta, který s vámi komunikuje a je u něho předpoklad, že má úraz páteře, necháte ležet na rovině tak, jak jste jej našel. Dbáte o to, aby měl zprůchodněny dýchací cesty a nehrozilo mu vdechnutí zvratků. Případným ztrátám tepla zabráníte přikrytím pacienta dekou, případně bundou. Stojícího pacienta s bolestmi v zádech zásadně neposazujete a ani nepokládáte, s každým pohybem navíc totiž hrozí druhotné poškození míchy. Pokud se ovšem bolestí hroutí a kolabuje, snažíte se jej maximálně opatrně položit na tvrdou podložku. Vždy je lepší, pokud první pomoc poskytuje více lidí. Jestliže pacient vydrží stát do příjezdu lékaře, podpíráte jej. U pacienta čekáte až do příjezdu lékaře. Existují výjimečné situace, které opravňují dát bezvědomého pacienta do stabilizované polohy i s poraněnou páteří. Například: jste-li jako zachránce sám a poskytujete-li první pomoc více zraněným, v případě, že poraněnému hrozí uzavření dýchacích cest krví nebo zvratky. Jde o extrémní situaci, kdy nemáte možnost dozoru nad větším počtem postižených lidí.
Zlomeniny končetin a pánve
Jak je poznáte: projevují se silnou bolestí v místě poranění, otokem, nepohyblivostí, krevním výronem (jako velká modřina), nepřirozenou polohou končetiny a nefunkčností končetiny.
Prvním krokem je opět přivolání zdravotnické pomoci. Snažíte se znehybnit zlomenou končetinu dlahou, přičemž dlaha musí svojí délkou přesahovat dva sousední klouby poraněné kosti. Tedy pokud je zlomené předloktí, dlaha nám přesahuje na jednom konci zápěstí a na druhém konci loketní kloub. Nemáte-li po ruce žádnou dlahu, pokusíte se improvizovat – vhodná je rovná větev, lyžařská hůlka, smotaná deka, rovná tyč omotaná šátkem, smeták, lyže z obou stran pacientových dolních končetin apod. Zlomeninu horní končetiny můžete znehybnit trojcípým šátkem, kdy uděláte závěs horní končetiny. Pacient si ji může držet v tzv. úlevové poloze, to je poloha, ve které ho zraněná část těla nejméně bolí. Zlomeninu dolní končetiny můžete fixovat svázáním obou pacientových nohou k sobě a to v oblasti stehen, kolen a kotníků – tím je zraněná dolní končetina fixována ke zdravé. Cílem fixace je znehybnění, zabránění pohybu kostních úlomků proti sobě, což je samo o sobě velmi bolestivé.
Otevřená zlomenina: Pokud je zlomenina otevřená, tj. z rány trčí kost, je třeba toto místo sterilně krýt. V případě nouze alespoň čistým kapesníkem nebo šátkem. Pacientovi nedáváme nic jíst, pít, ani žádné léky. Zraněného totiž může čekat narkóza při operaci. Krvácející zranění přitom pociťují velký pocit žízně. Při zlomeninách způsobených nadměrnou silou se můžeme setkat s tak výrazným posunem kostních úlomků, že je končetina v absolutně nepřirozeném postavení a fixace není možná bez určité manipulace s poraněnou končetinou. V tomto případě působíte na končetinu vždy tahem v podélné ose kosti.
U pacienta s podezřením na zlomeninu pánve postupujete jako u nemocných s podezřením na poranění páteře. Necháte jej ležet na tvrdé podložce ve vodorovné poloze, neposazujete ho. Zpravidla má velké bolesti a navíc může vykrvácet (neznáte také vnitřní poranění). V terénu improvizujete svázáním dolních končetin k sobě. Především u otevřených zlomenin nám hrozí komplikace, a to v podobě infekce nebo krvácení. Slabé a střední krvácení stavíte sterilními čtverci z gázy (máme-li k dispozici lékárničku). Pokud ne, mohou vám posloužit kapesníky, utěrky a ručníky. Jedná-li se o tepenné krvácení, stavíte jej nejlépe opět sterilními čtverci, které prokládáte obinadly při obvazování obvazem, až vznikne tlakový obvaz. Nad ranou je dobré místo tepenného krvácení zaškrtit. Nikdy nepoužívejte nic tenkého jako je tkanička, nebo drát. Lze použít například šátek, tričko apod. Dobu zaškrcení si musíte pamatovat – informujete o ní posléze lékaře. Nemáte-li lékárničku, stavíte tepenné krvácení čímkoliv, v případě nouze i pěstí či holými prsty. Kolabujícího člověka můžete položit na záda a dolní končetiny podložit do výše, nesmí však mít zlomené dolní končetiny či pánev. V tomto případě dolní končetiny nezvedáte. Do příjezdu lékaře pacienta sledujete a komunikujete s ním. Je vhodné jej přikrýt, aby se zabránilo ztrátě tepla a případnému rozvoji šoku.
Tonutí
Tonutí je vlastně zneprůchodnění dýchacích cest tekutinou. Utonutí bývá velmi častou příčinou smrti u malých dětí (bazény u rodinných domů), u mládeže často spojené s požitím alkoholu či se skoky do neznámé vody (poranění krční páteře). Větší šanci na přežití mají pacienti tonoucí v chladnější vodě. Následkem chladu je totiž snížena spotřeba kyslíku pro lidské tělo.
Tonutí je spojeno s bezvědomím. Pacient má šedivou kůži a chrčí, může mít také zástavu dýchání a srdeční činnosti. Ihned voláte linku záchranné služby a začnete postiženého oživovat. Pokud víte, že skákal do vody neznámé hloubky, můžete předpokládat úraz krční páteře a nezakláníte mu hlavu. Pokud pacient během oživování procitne, nepřestáváte jej sledovat. Brzy zase může nastat prudké zhoršení, a to v důsledku velkého množství vody, která se dostala do plic a způsobuje jejich otok. Tento jev se nazývá druhotné tonutí a projevuje se prudkou bolestí za hrudní kostí. Pacient začne být neklidný, dusí se a znovu ztrácí vědomí. Každý pacient, který se topil, musí být prohlédnut lékařem, a to i v případě, že normálně komunikuje. Postiženého, který se topil v chladné vodě, přikryjeme, abychom zamezili dalším ztrátám tepla. Přežití po tonutí závisí na včasnosti a kvalitě první pomoci, na místě a události. S poskytnutím první pomoci nikdy neváháme.
Veronika Chalupová
Vademecum zdraví Léto 2009
