Léto je roční období, na které se těší většina populace. Jak po celý rok, tak bohužel i v létě, se však mohou stát věci neočekávané a přímo nežádoucí. Mezi tyto události patří poranění a úrazy, které si můžeme způsobit sami svou neopatrností či neobratností, nebo nám je ze stejných příčin způsobí jiní. Je proto vhodné mít po ruce určitý scénář, který nám pomůže z nastalé šlamastyky. Informace o první pomoci při možných úrazech budou jistě užitečné.
Zlomeniny
Zlomeniny jsou častým poraněním vyskytujícím se častěji při zimních sportech, ale nebezpečné mohou být i letní sporty. Vznik zlomenin usnadňuje pokročilý věk (zde je souvislost s osteoporózou, kterou trpí především ženy, ale vyskytuje se ve vysokém procentu i u mužů), netrénovanost (zatěžovaná kostra je pevnější), nadváha (co je platná pevná kostra, když nese příliš) a rizikové činnosti – pády z výšky při zaměstnání či sportu.
Jaké jsou příznaky zlomenin? Společným jmenovatelem všech zlomenin bývá bolest, která je často prvním příznakem. Typickým znakem při zlomenině je i deformace v místě zlomeniny. Vzhledem k tomu, že většina kostí v těle je párová, můžeme místo porovnat s druhostrannou končetinou, lopatkou, klíční kostí atd. Běžným příznakem zlomenin je i otok a krevní výron v místě zlomeniny, který deformaci často zvýrazňuje.
Když musíme improvizovat
Vzhledem k tomu, že normální člověk se chová takřka vždy podle zásady „nemůže se mi nic stát“, musí se pak při poskytování první pomoci improvizovat. Jako dlahy lze přitom použít dlouhá pravítka, prkénka, příložníky, násady atd. Dlahu je nutno vždy vypodložit (oděvem, vatou atd.) zvláště v místech, kde by mohla způsobit otlak. K připevnění dlah slouží šátky, součásti oděvu, nejlépe košile nebo trička s dlouhými rukávy, kalhoty atd. V případě automobilových nehod lze vyžít obsah automobilových lékárniček, které mají být vždy po ruce v každém automobilu a ne uloženy až na dně kufru pod osobními věcmi a jídlem. Každé znehybnění musí být co nejjednodušší, ale dostatečné – dlahy a jejich připevnění musí být pevné. Přikládání dlahy na končetinu provádějte vždy s pomocníkem. Pokud možno nezouvejte při znehybnění dolní končetiny obuv. Způsobíte tím zbytečně poraněnému bolest. Kontrolujte, zda je končetina dobře prokrvena. Při každém znehybnění zvedejte končetiny šetrně a zbytečně jimi nemanipulujte. Zraněného transportujte nejlépe vleže s doprovodem.
Krvácení
Krvácení je ztráta krve, která plní v organismu řadu životně důležitých funkcí. Nejdůležitější funkcí je zásobovat tělesné tkáně kyslíkem. Krev (některé buňky a bílkoviny krevního séra) je sama schopna zastavit menší krvácení tvorbou krevní sraženiny. Při prudké krevní ztrátě je však tento mechanismus nedostatečný a je třeba dalších zevních opatření, abychom zabránili ztrátě většího množství krve a tím ohrožení života.
Rozsah a prudkost krvácení závisí především na tom, jaké cévy jsou poraněny. Podle toho rozlišujeme:
– Krvácení tepenné, při kterém z rány vystřikuje jasně červená krev pod tlakem, protože v tepenném systému protéká krev okysličená pod vyšším tlakem než v systému žilním.
– Krvácení žilní, které je mírnější a vytéká při něm z rány pod nižším tlakem tmavě červená krev.
– Krvácení smíšené je nejčastější, neboť většinou tepna a žíly probíhají v těsné blízkosti. První pomoc závisí na prudkosti krvácení podle síly a typu poraněných cév.
Vnitřní krvácení
Složitější situace bývá u krvácení vnitřního. Jedná se o velmi těžko rozpoznatelnou formu krvácení, neboť při něm krev zřídkakdy vidíme. Na vnitřní krvácení musíme myslet především při jakémkoliv úrazu, i když se nám zdá, že atak na organismus nebyl zase tak velký. Příznaky vnitřního krvácení jsou velmi rozmanité a závisí především na prudkosti krvácení.
Při prudkém krvácení dochází k náhlému nevysvětlitelnému zhoršení stavu. Vzniká bledost, studený pot, zrychlený puls, pokles tlaku (pokud si někdo sám tlak kontroluje). Může se dostavit prudká bolest v místě krvácení (hruď, břicho, hlava). Příznaky se mohou prohlubovat do poruch vědomí až bezvědomí a šokového stavu.
Při plíživém krvácení mohou naopak příznaky úplně chybět, nebo postižený dlouhodobě nevysvětlitelně chřadne.
Jak postupovat při zástavě krvácení
– V prvé řadě se pokusíme postiženého uložit a zklidnit. Už pouhé zklidnění snižuje systémový krevní tlak a tím mírně omezuje krvácení.
– Pokusíme se krvácení zastavit (zvláště menší krvácení) pomocí přímé manuální komprese trvající nejméně 5 minut. Je-li přítomno více zachránců, i déle. Ránu a bezprostřední okolí překryjeme sterilním krytím, stlačíme rukou přímo ránu a držíme ji silně stisknutou co nejdéle.
– Současně zvedneme postiženou končetinu do výše, což je rovněž jedním z prostředků ke zmírnění krvácení.
– Přiložíme tlakový obvaz. Položíme na ránu tlakový polštářek (nerozvinutý obvazový balíček) a pod tlakem jej ovineme dalším obvazem. Pokud krev prosakuje i přes tento obvaz, přiložíme další tlaková polštářek a ránu opět stáhneme dalším obinadlem.
– Stlačení tlakových bodů je dalším prostředkem k omezení krvácení, pokud předchozí pokusy selhaly. Tlakový bod je místo, kde se dá tepna zásobující určitou oblast stlačit proti relativné pevnější tkáni (kosti). Pokud však zachránce neovládá základy anatomie, je to dost problematické. Nejjednodušším řešením je dokonalé stlačení přímo v místě krvácení, se kterým – samozřejmě v kombinaci s co nejrychlejším odsunem k odborné pomoci – vystačíme téměř vždy.
– Zaškrcení je posledním z pokusů o zastavení krvácení, pokud ostatní pokusy selhaly. Rozhodneme-li se pro tento postup, musí být proveden technicky přiměřeně. Při nedostatečném podvazu zaškrtíme pouze žíly, čímž díky městnání v žilním systému v oblasti za zaškrcením krvácení spíše zhoršíme. Brutální zaškrcení končetiny nedostatečně širokým škrtidlem může naopak poškodit měkké části a nervy a být příčinou trvalého poškození.
– Transport k odborné pomoci je často limitujícím momentem nejen ošetření, ale v některých případech i přežití postiženého. Proto jej, pokud je to možné, zajišťujeme souběžně s ostatními opatřeními.
MUDr. Stanislav Machart
Vademecum zdraví Léto 2006
