Ačkoliv je lupénka (psoriasis) známá již z biblických dob, došlo ke zlepšení možností léčby tohoto chronického kožního onemocnění až ve druhé polovině 20. století. Přesto však nebyl nalezen lék na její úplné vyléčení.
Co je to lupénka?
Lupénka je velmi nepříjemná choroba postihující pokožku. Jejími základními projevy jsou červená, suchá a přesně ohraničená ložiska, která jsou pokrytá stříbrnými šupinkami. 
Nejčastěji se vyskytuje na loktech, kolenech, nohách a trupu, ale může zasáhnout i jiná místa – třísla, podpaží, nehty nebo vlasovou část hlavy. Tyto charakteristické změny jsou způsobeny nadměrným dělením kožních buněk, které se na postiženém místě neustále navršují a odlupují. Psoriaticky změněná pokožka má 4–6x větší objem než zdravá pokožka v téže oblasti.Těžká chronická forma bývá často spojena s onemocněním kloubů, u nichž dochází k deformacím. Někdy musí pacient dokonce přejít do invalidního důchodu. Nejsou to však jen tyto zdravotní projevy, které pacienty trápí. Ačkoliv lupénka není infekční a nepřenáší se tedy kontaktem na jiné lidi v okolí, společnost často nemocné odvrhuje a vyhýbá se jim. Tím vznikají někdy vážné psychické důsledky tohoto onemocnění. Pacienti mohou mít problémy s uplatněním v zaměstnání nebo v partnerském vtahu, trpívají pocity méněcennosti, bývají uzavření a dokonce je nemoc může přivést až na pokraj sebevraždy.
Příčiny lupénky
I když lupénka nepatří mezi novodobé choroby, dala by se nazvat nemocí civilizační. Důvodem je její současný největší výskyt právě v civilizovaném světě. Příčiny lupénky se však i přes veškerý pokrok ve výzkumu dodnes nepodařilo objasnit. Co to znamená? Existují spouštěcí mechanismy, které mohou lupénku vyvolat nebo ji zhoršit. Tyto provokační faktory můžeme obecně rozdělit do dvou skupin – vnitřní a vnější. Patří sem např. streptokokové angíny, virové záněty horních dýchacích cest, hormonální změny, některé léky, infekční ložiska v těle, špatná funkce jater a ledvin, nedostatek živin, špatná životospráva, trauma, psychické poruchy a hlavně v současné době stále se navyšující stres. Velkou roli zde hraje i dědičnost – v případě, že jeden z rodičů má lupénku, pak pravděpodobnost jejího výskytu u dítěte je přibližně 5x větší než v běžné populaci.
Metody léčení
V první řadě je nutno podotknout, že lupénku nelze vyléčit způsobem, jímž bychom odstranili příčinu jejího vzniku. Naštěstí je v současné době možné vhodnou léčbou projevy lupénky výrazně ovlivnit, zredukovat nebo zhojit. Obecně můžeme léčbu rozdělit do tří základních kategorií: léčbu lokální (léčivé přípravky nanášené na kůži), systémovou léčbu (léky podávané formou injekcí nebo tablet) a fyzikální terapii.
Podávání lokálních léků přímo na kůži tvoří ve většině případů první linii obrany. Existuje celkem široká řada použitelných přípravků – uhelným dehtem počínaje, přes kortikosteroidy, retinoidy (deriváty vitaminu A), analogy vitaminu D, kyselinu salicylovou, až po přípravky volně prodejné. Tyto preparáty působí ve většině případů relativně rychle, ale pro výsledný efekt je důležité jejich opakované používání a střídání. Mezi jejich slabiny patří např. lokální dráždění kůže, ztráta účinnosti při dlouhodobém používání (hormonální preparáty), atrofie kůže, tvorba telangiektázií nebo strií (kortikosteroidy). Mohou také špinit prádlo a pokud psoriáza postihuje velkou část kůže, může jejich nanášení trvat dlouhou dobu.
V případě systémové léčby se používají léky, které působí na celý organismus. Jsou aplikovány ve formě tablet nebo injekcí. Jejich účinkem dochází obecně ke zpomalení růstu buněk, bohužel ne vždy pouze buněk kožních, a u některých může být jejich dlouhodobé používání doprovázeno poškozením jater nebo ledvin.
Fyzikální terapii můžeme zařadit mezi základní metody. Hlavním reprezentantem této skupiny se jeví tzv. fototerapie využívající jeden z nejpřirozenějších zdrojů energie – světlo. Bohužel v našich klimatických podmínkách je sluneční opalování nepravidelné a pravidelně opakované přímořské léčení není všem dostupné. Proto jsou nejčastěji využívány UV paprsky z umělého zdroje. Klasická solária ve fit-centrech nejsou určená k léčbě lupénky, protože neobsahují vhodné záření a bez odborného dohledu mohou kůži dokonce poškodit.
UV paprsky rozdělujeme do dvou skupin: UVA a UVB. Metoda PUVA je založena na kombinaci přípravku zvyšujícího citlivost na světlo s následným ozářením paprsky UVA. Při této terapii by se v žádném případě neměla překračovat maximálně doporučená expozice, neboť by to mohlo vyvolat předčasné stárnutí kůže a zvýšit riziko vzniku rakoviny. Jako celosvětově uznávaný standard se jeví použití paprsku UVB o vlnové délce 311 Ķm, což má mnohem lepší výsledky, než používání širokospektrálního záření UVB. Do fyzikální terapie patří dále různé koupele, zábaly apod. Pro zvýšení léčebných účinků je vhodné tyto fyzikální metody vzájemně kombinovat. Například při asynchronní balneofototerapii se kombinuje koupel s účinkem UVB záření a speciálními zábaly. Pacient se nejprve příjemně sprchuje ve specializovaném přístroji. Cíleným prouděním vody se pokožka celého těla zbaví odumřelých vrstev buněk, zlepší se prokrvení kůže a je stimulován lymfatický oběh. Je důležité upozornit na velmi pozitivní účinek psychické relaxace. Sůl z Mrtvého moře, která je přidávána do vody, obsahuje řadu účinných látek a navíc vlhká a prosolená kůže zvyšuje působení paprsků UVB. Po osprchování se aplikují UVB paprsky vlnové délky 311 Ķm a poté zábal léčebnou mastí. Celá terapie je rozvržena do dvou měsíců, počet ošetření je u každého klienta individuální a závisí na stupni postižení. Jedno ošetření trvá přibližně 40–60 minut. Zcela novou metodou ve fyzikální terapii je excimerový laser, který vysílá paprsek ultrafialového záření o vysoké intenzitě. Vedlejší účinky této metody jsou minimální, avšak léčba je pro pacienty finančně poněkud náročnější.
Riziko výskytu rakoviny kůže
U pacientů trpících psoriázou nebyl obecně pozorován zvýšený výskyt rakoviny kůže. Nebezpečí hrozí pouze v případech, kdy se pacienti příliš často vystavují stále agresivnějším slunečním paprskům. Toto riziko však platí obecně pro všechny, kteří se nadměrně opalují.
Dr. Drahomíra Vídenská
Vademecum zdraví Podzim 2006
