Ústav experimentální medicíny Akademie věd ČR (ÚEM) je špičkovým pracovištěm zabývajícím se medicínským výzkumem, jež si získalo uznání vědeckého světa. Ačkoli je ÚEM především výzkumným ústavem, myslí se tu i na praktické uplatnění vědeckých poznatků v lékařské praxi.
Nervové a kmenové buňky: hlavní předmět výzkumu
Ústav experimentální medicíny vznikl v roce 1975 sloučením několika laboratoří Československé akademie věd a od té doby se rozrostl do několika vědeckých skupin. Dnes má ústav přes deset oddělení, v nichž pracuje více než 120 zaměstnanců, kteří se zabývají speciálními problémy biomedicíny.
Výzkumná činnost ústavu je zacílena do celé řady oblastí, včetně neurovědního výzkumu, jenž je soustředěn do Centra neurověd a do výzkumu kmenových buněk, koncentrovaného do Centra buněčné terapie a tkáňových náhrad. Oddělení, kam se soustředil výzkum kmenových buňek v ÚEM, vede ředitelka ústavu, prof. MUDr. Eva Syková, DrSc.
Pokud jde o neurovědní výzkum, studium je zaměřeno na změny centrální nervové soustavu v průběhu fyziologických a patologických stavů. Špičkoví odborníci zde provádějí výzkum poranění mozku či míchy, Alzheimerovy choroby, Parkinsonovy choroby, roztroušené sklerózy a zkoumají charakteristiky nervových buněk sluchového systému.
Dlouhodobý výzkum nervových buněk v mozku přirozeně přivedl ÚEM k zájmu o kmenové buňky. Svou roli při zahájení výzkumu v oblasti buněčné terapie zde sehrál zájem o léčbu beznadějnou situaci pacientů s mozkovými nádory, degenerativními chorobami i s poraněním mozku či míchy. Centrum buněčné terapie se tak zabývá užitím kmenových embryonálních i dospělých kmenových buněk při poraněních mozku a míchy nebo při poškození mozku mrtvicí. Kmenové buňky se rovněž využívají pro umělé chrupavky a vývoj chrupavčitých náhrad tak tvoří další náplň činnosti ústavu.
Mezinárodní kredit ústavu
Ústav experimentální medicíny si díky účasti na několika vědeckých projektech získal značné uznání ve vědeckém světě. Za zmínku stojí především využití tzv. nanočástic, které se vědcům podařilo vpravit do buněk, a tak sledovat, co se s nimi v živém organizmu děje. Nanotechnologie tudíž představují další důležitou oblast zájmu ústavu. Stojí za zmínku, že nanotechnologie využívané jako nosný materiál dokáží například vnést na konkrétní místo látky pro léčbu nádorů.
Mezinárodního uznání se činnosti Ústavu experimentální medicíny dostalo v roce 2000, když byl zařazen do sítě špičkových evropských pracovišť jako EU centrum excelence. Podmínkou takového ocenění byla nejen bohatá publikační činnost ústavu, ale i skutečnost, že zde nepracují žádné neproduktivní skupiny, které by se mohly schovávat za práci ostatních.
Od teorie k praxi
O aplikovatelné výsledky práce ústavu je značný zájem, a to jak doma, tak v zahraničí. Jde především o chrupavky, kmenové buňky, biomateriály, na nichž lze buňky pěstovat a nanomateriály. Jistou brzdou na cestě mezi výzkumem a jeho praktickou aplikovatelností představují prostorová omezení ústavu.
Chybí i speciální laboratoře, v nichž by se daly preparáty pro klinické užití připravit. Zlepšení v této věci by však měl přinést tento rok. V letošním roce totiž Ústav experimentální medicíny získal spolu s ostatnímu ústavy Akademie věd status veřejné výzkumné instituce, což mu přináší větší právní subjektivitu a možnosti využití výsledků v léčebné praxi. Za tímto účelem plánuje výstavbu Inovačního biomedicínského centra na základě Jednotného programového dokumentu Praha cíl 2 v rámci opatření „Zvýšení kvality partnerství veřejného a soukromého, neziskového sektoru, vědy a výzkumu.“
na základě materiálů Ústavu experimentální medicíny zpracoval jp
Vademecum zdraví Jaro 2007
