Když šlápnete do psího exkrementu na ulici či na trávníku, málokdy si připomenete pořekadlo, že to znamená štěstí. První vaše myšlenky spíše směřují k tomu, že je to pěkná nepříjemnost. S onou hmotou na podrážce si ovšem domů nemusíte přinést právě jen štěstí. Součástí vaší domácnosti se může stát škrkavka.
Můžeme být vzornými majiteli psů a koček a pravidelně je odčervovat, ale za druhé ručit nemůžeme. A protože doma si obvykle ten pořádek a čistotu ohlídáme, největší nebezpečí na nás čeká právě venku. A kde jinde se setkat s vajíčky škrkavek, než v trusu, který mnozí nedůslední páníčkové zvířat stále nechávají ležet na ulicích (nemluvě o parcích a třeba i hřištích, kam chodíte na procházky se svými dětmi)?
Škrkavky patří mezi nejčastější parazity psů a koček. Samci jsou velcí 4–10 cm, samičky 5–18 cm. Dospělé škrkavky se nacházejí v tenkém střevě a jejich potravou je krev a střevní sliznice hostitele. Dospělá samice škrkavky vylučuje denně až 200 000 vajíček. Vajíčka škrkavek se do prostředí dostávají s trusem, ale infekčními se stávají zhruba za 14 dní. Čerstvý trus neobsahuje infekce schopná vajíčka. Vajíčka škrkavek jsou ve vnějším prostředí extrémně odolná a jsou infekce schopná i několik let.
A proč že se pořád o tom sběru trusu hovoří? Co na nějaké té škrkavce sejde? Odpověď je poměrně jednoduchá. Infekce nemusí být bez následků. Podle postižení jednotlivých orgánů a tkání se rozlišují tři formy onemocnění: forma orgánová, forma oční, která může přivodit až oslepnutí, a forma smíšená. Z vajíček škrkavek se ve střevě člověka vylíhnou larvy, které proniknou střevní stěnou do cév. Putují nejdříve do jater, dále do plic a pak prakticky do celého těla s nejčastějším výskytem larev v mozku, svalech a v oku. Onemocnění se projevuje především zvracením, nechutenstvím, průjmem či únavou kloubů a svalů nebo také kožní vyrážkou. Tyto příznaky můžou trvat různě dlouho. Závažnost onemocnění závisí na počtu pozřených vajíček a imunitním stavu postiženého jedince. Většina nakažených osob však netrpí vážnými problémy a o tom, že jsou infikovány, se mohou dozvědět náhodně.
Smrtelná choroba vám tedy nejspíše nehrozí. Ale řekněte, není vám špatně už jen z té představy, že si vaše batole snaživě zouvá „postiženou“ botu a pak si strčí ruku s vajíčky škrkavky do pusy? Nebo že vám z podrážky upadne kousíček „něčeho“ na podlahu a váš malý vysavač si prostě usmyslí, že ten drobeček by mohl být něco dobrého k snědku?
Pokud ještě patříte mezi ty chovatele psa nebo kočky, kteří odčervování ve své mysli odsunuli jako zbytečný luxus, zkuste se zamyslet nad tím, že jde o zdraví vaše, vašich dětí a v neposlední řadě i těch němých tváří. Stačí vám jen občas zajít k veterináři nebo si zvířátka odčervit sami, protože většina lékáren prodává odčervovací prostředky. Od věci není ani dodržování správné hygieny a samozřejmě také už zmiňovaný sběr trusu.
zpracoval Martin Stanko
