Pronikání žaludečního obsahu ze žaludku do jícnu je běžným jevem, se kterým má každý člověk určitou vlastní zkušenost. I tento jev však může mít patologickou podobu – tehdy hovoříme o refluxní nemoci jícnu, což je nejběžnější onemocnění tohoto orgánu.
Refluxní nemoc jícnu
Refluxní nemoc jícnu patří v současné době k nejčastějším onemocněním horního zažívacího traktu. Jde o poměrně široký soubor příznaků, které jsou způsobeny tzv. gastroesofageálním refluxem, což je proniknutí žaludečního obsahu ze žaludku do jícnu. Jedná se o běžný jev, který se vyskytuje několikrát denně a obejde se bez následků . V patologickém případě ovšem dochází k poškození jícnu.
Mezi typické projevy refluxu patří zejména pálení žáhy, říhání, návrat kyselého obsahu do úst, bolest v nadbřišku a bolesti při polykání. Mezi atypické projevy patří chrapot, kašel, astma bronchiale, chronický zánět průdušek a hrtanu, eroze skloviny a u dětí záněty středního ucha.
Ochranu jícnu zajišťuje především dolní jícnový svěrač a další faktory. Selhání jejich funkce pak vede k refluxu, jehož důsledkem je potom zánět jícnu – refluxní esofagitida. Mezi agresivní látky patří žaludeční kyselina solná, pepsin, žlučové soli a enzymy slinivky břišní.
Hlavním příznakem refluxu je pálení žáhy – pyrosa. Vyskytuje se po požití černé kávy, alkoholu, smažených či sladkých jídel. Obtíže se objevují a zhoršují při předklonu, při zvedání těžkých břemen, při obezitě a v těhotenství. K ověření gastroesofageálního refluxu se jeví jako nejvhodnější 24hodinové pH metrické vyšetření jícnu, k posouzení přítomnosti a závažnosti refluxní esofagitidy pak endoskopie s odběrem bioptických vzorků. Rentgenologické vyšetření dvojím kontrastem může zjistit abnormální funkci jícnu, změny při refluxní esofagitidě a některé organické změny a anatomické odchylky. Manomatrie jícnu pak může odhalit možnou poruchu pohyblivosti jícnu a funkci dolního jícnového svěrače.
Mezi komplikace refluxní nemoci jícnu patří nejčastěji tzv. Barretttův jícen (jde o náhradu původního epitelu jícnu epitelem střevního typu), vřed jícnu, zúžení jícnu, obstrukce potravou a nádory jícnu.
Léčba refluxní nemoci jícnu
Léčba refluxní nemoci je buď konzervativní, nebo chirurgická. Konzervativní léčba spočívá v dietních a režimových opatřeních, může být ovšem i medikamentózní. Nemocným se doporučuje jíst častěji v malých porcích, naposledy dvě až tři hodiny před spaním. Je třeba vyloučit tučná jídla, čokoládu, citrusové a rajské šťávy, alkohol, sycené minerální vody, omezit spotřebu kávy. Nevhodná jsou jídla kořeněná, pokrmy obsahující větší množství česneku a cibule. Při obezitě je vhodné snížení váhy. Důležité je zvýšení horní poloviny těla ve spánku. Je nutno se vyvarovat velké fyzické námahy, práce v předklonu a zvedání těžkých břemen. Zákaz kouření by měl být samozřejmostí.
Medikamentózní léčba má za cíl zvýšit útlum žaludeční sekrece, zvýšit odolnost sliznice jícnu a zlepšit vyprazdňování jícnu a žaludku. V lehčích případech podáváme tzv. antagonisty H2 receptorů. U těžších případů či při špatné reakci na léčbu je na místě podat inhibitory protonové pumpy. K příznivému ovlivnění pohyblivosti jícnu, tlaku dolního jícnového svěrače a vyprazdňování žaludku lze použít prokinetika.
Chirurgická léčba je indikována tehdy, jestliže přes adekvátní konzervativní léčbu přetrvávají příznaky refluxní nemoci jícnu. Zejména pak u těžkého zánětu jícnu, při jeho častých recidivách, při velkých obtížích u nekomplikované refluxní nemoci jícnu, při selhání alespoň tříměsíční konzervativní léčby a při komplikacích.
Chirurgická léčba zabrání refluxu obnovením tlakové antirefluxní bariéry v oblasti dolního jícnového svěrače. Operace se provádí běžně laparoskopickou cestou, což představuje pro pacienta malou operační zátěž.
Ostatní nemoci jícnu
Mezi časté choroby jícnu patří také výchlipky jícnu (divertikly). Bývají náhodným nálezem při rentgenologickém vyšetření jícnu. Některé vznikají na podkladě zánětlivých změn v dutině hrudní a jsou umístěny ve střední části jícnu. Jiné jsou umístěny nad svěrači. Zvláštní význam má tzv. Zenkerův divertikl, který se vyskytuje většinou ve vyšším věku a je umístěn nad horním jícnovým svěračem. Projevuje se tlakem v krku po jídle, zvracením nestrávených zbytků potravy a poruchou polykání. Léčba je chirurgická nebo endoskopická.
K častým chorobám jícnu patří i tzv. hiátové kýly, zejména skluzná kýla. Je to stav, kdy část žaludku je občas nebo trvale v dutině hrudní. Příčinou bývá nedostatečnost vaziva a svalů v oblasti bránice, zvýšení nitrobřišního tlaku při zvedání těžkých břemen, při tlačení na stolici, kašli, zvracení a v těhotenství. Tato kýla nečiní většinou žádné obtíže, jen u malého procenta vzniká refluxní nemoc jícnu. Chirurgické řešení tohoto onemocnění připadá v úvahu jen při závažném průběhu refluxního zánětu jícnu.
MUDr. Vladimír Novotný
Vademecum zdraví Zima 2006
