„Daruj krev, daruješ život!“ Toto neustále opakované heslo neztratilo ani dnes nic ze své aktuálnosti a naléhavosti. Lidská krev, z níž se vyrábějí transfuzní přípravky, je stále nenahraditelná a ničím nezastupitelná. Ani příchod jednadvacátého století nepřinesl zásadní alternativu této vzácné, život zachraňující a život poskytující tekutiny. Bez lidské krve je i moderní medicína mnohdy bezmocná. Zatím se nikomu nepodařilo vyrobit umělou náhradu, která by plnila všechny funkce lidské krve. Spíše naopak. Po výzkumné etapě, která trvá již déle než padesát let, dnes vědci v celém světě konstatují: „Umělou krev se nám
velmi pravděpodobně nepodaří vyrobit nikdy.“ Na počátku všech transfuzních aktivit je stále člověk – dárce krve. Celá transfuzní služba stojí na dobrovolné aktivitě lidí, kteří jsou ochotni podělit se s potřebnými o kousek svého zdraví.
Proč potřebujeme krev?
S rozvojem léčebných metod roste stále i potřeba krve jako léku. Transfuzní přípravky, které se vyrábějí z odebrané krve, jsou životně důležité při těžkých úrazech a při mnoha operacích, zejména ortopedických, cévních a při transplantacích. Dnešní chirurgie je díky nim schopna provádět výkony, o kterých se dřívějším generacím lékařů mnohdy ani nesnilo. Nezastupitelnost transfuzních přípravků si plně uvědomujeme při léčbě anemií, poruch krevní srážlivosti, při léčbě leukémií a celé řady dalších onemocnění krve. Výměnná transfuze krve při hemolytickém onemocnění novorozenců či léčba tzv. umělou ledvinou se rovněž bez transfuzních přípravků neobejde, stejně tak, jako léčba rozsáhlých popálenin nebo intoxikací organizmu.
Mohu být i já dárcem krve?
Ano, pokud je mi 18–65 let, vážím minimálně 50 kg, nejsem toxikoman ani alkoholik, neprovozuji prostituci, nejsem HIV pozitivní, nepatřím do tzv. rizikových skupin (promiskuitní způsob života, homosexuální styky mezi muži atd.), nejsem diabetik, neprodělal jsem malárii, infekční žloutenku, břišní tyfus, tuberkulózu, pohlavní chorobu ani jinou závažnou infekci, netrpím onemocněním srdce a cév, trvale neužívám žádné léky (výjimkou je hormonální antikoncepce), v posledním roce jsem nepodstoupil žádný chirurgický výkon, nenechal jsem si provést piercing ani tetováž, netrpím psychiatrickým onemocněním, neprodělal jsem Creutzfeld-Jacobovu chorobu (lidská obdoba BSE – nemoci šílených krav), nepobýval jsem v letech 1980–1996 více jak šest měsíců ve Velké Británii nebo ve Francii a cítím se zdráv. Krev nelze dávat během těhotenství a v průběhu laktace. Abych mohl darovat krev, nemusím být občanem České republiky, ale měl bych zde mít alespoň dlouhodobý pobyt a v každém případě se mnou musí být možná dobrá komunikace v češtině.
Chci se stát dárcem krve
Pokud jste neshledali žádný důvod, který by vás z dárcovství krve vylučoval, a rozhodli jste se krev darovat, už vám nic nebrání v návštěvě transfuzního oddělení. Den před odběrem je vhodné upravit životosprávu – vynechat potraviny s vysokým obsahem tuku, zdržet se alkoholu a kouření, naopak je důležité pít dostatečné množství tekutin (káva, čaj, minerální vody, ovocné šťávy). V den odběru nemusíte hladovět, můžete dietně posnídat – vhodné jsou například káva, čaj, pečivo, med, marmeláda, obilné vločky, ovoce, zelenina apod.
Co vás čeká na transfuzním oddělení?
Rozhodnete-li se darovat krev, musíte mít u sebe platný průkaz totožnosti (občanský průkaz nebo cestovní pas), který předložíte hned při příchodu na transfuzní oddělení. Poté obdržíte formulář nazvaný „Dotazník pro dárce krve“, který vyplňuje každý dárce při každém odběru. Součástí dotazníku je i prohlášení dárce, kde svým podpisem stvrzujete pravdivost všech vámi uvedených údajů a dáváte tzv. „informovaný souhlas“ s provedením odběru, předepsaným vyšetřením i použitím léčivých přípravků vyrobených z vaší krve. Vyplnění dotazníku věnujte, prosím, velkou pozornost. Případné pochybnosti nebo dotazy vám rádi zodpoví lékaři transfuzního oddělení nebo pracovnice v evidenci dárců krve. Zde také bude provedeno vaše přijetí do informačního systému.
Krev může darovat jenom ten dárce, který sám není ohrožen anémií, případně jinou krevní chorobou. Proto je vyšetření krevního obrazu před odběrem, zejména pak hladiny hemoglobinu, základním a velice důležitým kritériem při posuzování vaší možnosti krev darovat. Dále vám bude změřena tělesná teplota, krevní tlak a puls. Lékař na vyšetřovně posoudí váš zdravotní stav i anamnézu, zkontroluje vámi vyplněný dotazník a projedná s vámi případné nejasnosti a dotazy. Lékař je také tím, kdo rozhodne o vaší způsobilosti darovat krev.
Vlastní odběr krve
Samotný odběr krve se provádí na odběrovém sále. Po důkladném umytí předloktí a dezinfekci loketní jamky vám provede sestra vpich do žíly v loketní jamce. Odběry se provádějí zásadně do sterilního systému plastových vaků vzájemně propojených hadičkami na jedno použití. Celý proces odběru i následného zpracování odebrané krve se děje tzv. uzavřeným systémem, kdy jediným kontaktem se zevním prostředím je vpich sterilní jehly do žíly dárce. Krev, která opustí cévní řečiště, se sráží. Automatické promíchávání krve s konzervačním roztokem, vážení i uzavření odběrové hadičky po dosažení cílové hmotnosti odebírané krve zajišťují speciální biomixéry. Celkem vám bude odebráno zhruba 450 ml krve během 5–7 minut. Jeden odběr by neměl trvat déle než 10 minut, aby zůstala uchována aktivita všech cenných faktorů obsažených v krevní plazmě. Celková délka odběru je závislá na objemu přijatých tekutin, proto je velice důležité zajistit jejich zvýšený příjem. Současně s odběrem krve do vaku vám sestra odebere ještě několik zkumavek krve na předepsaná vyšetření po každém odběru. Celkový objem těchto vzorků nepřesahuje 20 ml. Po ukončení odběru krve zůstaňte pod dohledem sestry na odběrovém sále alespoň 5–10 minut a řádným stlačením místa vpichu tamponem snižte riziko možných komplikací (krevní výron, krvácení, nevolnost). Nepodceňujte, prosím, ani občerstvení po odběru. Nejrychlejším zdrojem energie v potravě jsou sacharidy, tekutiny jsou důležité pro doplnění objemových ztrát.
Mgr. Marie Dudíková
Vademecum zdraví Léto 2007
