Pod pojmem zácpa se většinou rozumí obtížné vyprazdňování tuhé stolice, které je doprovázené nepříjemnými pocity. Je to neobyčejně časté onemocnění a trpí jím asi 30 % dospělé populace. Většinou jde o zácpu tehdy, udává-li se menší počet stolic než tři týdně. Většina populace je přesvědčena o tom, že stolice musí být každý den. Denní vyprazdňování (defekace) není nezbytně nutné a ani není ukazatelem správné či nesprávné funkce střeva. Rozhodující je pravidelnost defekace a to, že jde o proces nebolestivý. Po každém vyprázdnění většinou nastupuje subjektivní pocit úlevy, což u osob se zácpou často chybí.
Příčiny zácpy
U některých pacientů může být zácpa samostatnou nemocí, u jiných je příznakem, který provází jiná onemocnění. Zácpa může být příznakem řady nemocí. Může se jednat o nemoci, při nichž jsou postiženy různé orgány trávicího traktu. Sem patří zácpa při nádorech tlustého střeva, při střevních zánětech, při Hirschprungově nemoci (nervové onemocnění střeva) a při bolestivé prasklině na konečníku.
Další skupinu tvoří zácpa sekundární, která vzniká jako odpověď buď na celkové onemocnění, nebo na postižení orgánu mimo trávicí ústrojí. Lze sem zařadit zácpu při horečnatých stavech, některých otravách, míšních poraněních, celkové dehydrataci. Zácpou většinou trpí také lidé s nedostatečnou funkcí štítné žlázy a s nemocemi močového a gynekologického ústrojí. Vliv na vznik zácpy mají také některé léky (např. antidepresiva).
Nemocí vysloveně civilizační je zácpa habituální neboli návyková. U primitivních národů a u zvířat ve volné přírodě se totiž tento druh zácpy nevyskytuje. Jde o velmi častou poruchu, především u žen. Návyková zácpa vzniká útlumem defekačního reflexu. Tento reflex vyhasíná zaprvé nedostatkem přirozených podnětů: málo objemná strava, nedostatek vlákniny a tekutin, nedostatkem pohybu. Druhou příčinou je potlačování spontánního nucení na stolici ve spěchu, nemístným studem apod.
V některých případech, a týká se to opět velmi často mladých žen, se nepodaří vystopovat vlivy, které by mohly vést k útlumu defekačního reflexu. Zácpa se vyvíjí plíživě, je velmi tvrdošíjná a někdy nereaguje na žádnou léčbu. Jedná se o zácpu z nedostatečné pohyblivosti (motility) tlustého střeva. Mohou zde hrát úlohu i vlivy konstituční, zácpa vzniká již od raného dětství a trpí na ni i další členové rodiny.
Příčinou zácpy mohou být také vlivy místní, kdy bývá nadměrně stažen konečníkový svěrač, nebo může být narušeno uvolňování svalů pánevního dna.
V podstatě rozlišujeme dva druhy zácpy – atonickou s ochablou střevní svalovinou, a spastickou, kdy se střevo nachází v křeči. Oba typy zácpy mohou způsobit chronickou otravu organizmu a jsou příčinou vzniku dalších zdravotních potíží a onemocnění. Zácpa atonická je stav střeva, kdy je jeho svalovina ochablá, střevo se pohybuje jen málo, je na několika místech pytlovitě rozšířené a jakoby prověšené.
Zácpa spastická vzniká spíše nadměrnou střevní dráždivostí nebo u mladých žen často v těhotenství nebo v období po porodu. Příčinou je střevo v křeči, někdy s tendencí ke stažení po celé délce. V některých případech jsou výrazně zúženy úseky střeva, mezi nimiž se mohou nacházet ochablé a pytlovitě rozšířené úseky.
Léčba
Máte-li zácpu poprvé, můžete si pomoci některým z projímadel. Na našem trhu existuje široká nabídka nejrůznějších projímadel – od projímavých čajů přes tablety, čípky, kapky. V lékárnách vám jistě při výběru ochotně poradí. Vždy je však nutné si přečíst přiložený příbalový leták a řídit se doporučeným dávkováním. Ušetříte si tak případné nežádoucí účinky, jako jsou křeče trávicího traktu nebo průjem, které vznikají při předávkování lékem.
U zácpy chronické je nutné s projímadly zacházet opatrně. Hrozí zde totiž jejich nadužívání, což vede k poškození sliznice střeva, destrukci nervové pleteně až atrofii hladké svaloviny. Vzniká těžká zácpa nereagující na žádnou terapii. Trápí-li vás zácpa delší čas, doporučujeme navštívit lékaře.
Lékař se vás nejdříve vyptá na řadu věcí. Určitě jej bude zajímat, jak dlouho vaše problémy s vyprazdňováním trvají a jaké máte k zácpě přidružené potíže (zvracení, krev ve stolici, bolesti). Zarazit by vás neměl ani dotaz na vaši rodinu. Mnoho chorob spojených se zažíváním bývá totiž dědičných.
Důležitá bude i vaše odpověď na dotaz týkající se životosprávy, příjmu tekutin a množství pohybové aktivity. Užíváte-li dlouhodobě nějaké léky, nezapomeňte to svému lékaři rovněž sdělit. Následně vás lékař řádně vyšetří. Zaměří se zejména na oblast břicha, nemělo by chybět ani vyšetření konečníku.
Dále vám lékař odebere krev k laboratornímu vyšetření. Dalším krokem je vyšetření na okultní krvácení, tzv. OK test. Neboť nádory tlustého střeva velmi často skrytě (okultně) krvácejí, jedná se o velmi přínosný a přitom zcela nezatěžující test. Aby si byl lékař jist, že se ve vašem případě nejedná o závažné onemocnění (např. právě nádor tlustého střeva), pošle vás na irigoskopické nebo koloskopické vyšetření.
Oč se jedná? Irigoskopie je vyšetření tlustého střeva pomocí nálevu z rentgenkontrastní látky. Následuje rentgenový snímek, na kterém se zjistí každá nerovnost povrchu střeva. Ještě podrobnější je koloskopie. Jedná se o endoskopické vyšetření tlustého střeva kamerovým systémem. Vyšetřující lékař vidí na obrazovce podrobný obraz sliznice vašeho střeva.
Léčba bude záviset na výsledcích provedených vyšetření. Nezjistí-li se postižení některého orgánu jako vyvolávající příčina zácpy, jedná se nejspíše o zácpu habituální nebo zácpu z nedostatečné motility tlustého střeva. V každém případě vám lékař vysvětlí základní principy defekace. Kromě správné životosprávy je důležité nikdy nepotlačovat nucení na stolici, i kdyby se dostavilo v průběhu dne v nejméně vhodné situaci.
Trpíte-li často na zácpu, měl by pro vás také platit absolutní zákaz projímadel. Nejde-li to zpočátku bez nich, je třeba volit prostředky nejméně dráždivé: laktulózu, salinická projímadla, projímavé minerálky, popř. klyzmata. Místo projímadel vám lékař spíše předepíše lék stimulující pohyblivost tlustého střeva, cisaprid, který patří mezi léky povzbuzující střevní činnost. Vhodné jsou i různé typy probiotik, což jsou přípravky upravující bakteriální osídlení tlustého střeva. Důležitý je také nácvik defekačního reflexu: pacient po probuzení vypije sklenku vody (salinické minerálky). Provede obvyklé ranní úkony každý den ve stejném pořadí a ranní rituál zakončí snídaní. S odstupem 20–30 minut se pokusí o defekaci, bez ohledu na to, zda se dostavilo spontánní nucení. Toto je třeba provádět se železnou pravidelností denně po několik týdnů. Většinou se úspěch brzy dostaví.
Prevence
Správnou životosprávou můžete bojovat proti vzniku zácpy. Je třeba si vytvořit určitou pravidelnost v jídle a v režimu dne. Pijte dostatek tekutin. Dostatek znamená 1,5–2 litry denně. Jezte hodně vlákniny. Její nestravitelné zbytky na sebe váží vodu a bobtnají. Tím zvětšují objem stolice. Objemná stolice přiměřené konzistence je nejlepším podnětem pro správnou práci střev.
V čem je vláknina obsažena? Kromě běžné potravy, ve které by mělo být dostatek celozrnných produktů (černý chléb a pečivo, ovesné vločky), ovoce a zeleniny, lze přidat ještě 10–25 g lněného semínka, pšeničných klíčků nebo otrub. To vše ovšem za předpokladu dostatečného přívodu tekutin. Důležitý je také dostatek pohybu, pomoci mohou i masáže břicha.
zdroj: www.ordinace.cz
Vademecum zdraví Podzim 2008
