Mezi nejčastější lidská onemocnění patří vysoký krevní tlak, tzv. hypertenzní nemoc (HN). Jen v ČR se léčí pro hypertenzi asi 1,5 milionů lidí. Přitom se jedná o jeden z nejzávažnějších rizikových faktorů arteriosklerózy a závažných cévních chorob, jako je infarkt myokardu (ischemická choroba srdeční) či mozková mrtvice. Tato onemocnění pak představují jednu z nejčastějších příčin úmrtí v ČR.
Vysoký krevní tlak
Proto lékaři věnují vysokému krevnímu tlaku velkou pozornost, aktivně vyhledávají pacienty s touto chorobou a zároveň doporučují, aby si každý svůj krevní tlak (TK) hlídal. Existují nezpochybnitelné studie, které dokazují významný pokles rizika kardiovaskulárního onemocnění a náhlé smrti u hypertoniků s dobře léčeným tlakem. Naopak zvýšení systolického tlaku o 10 mm rtuťového sloupce zvyšuje riziko vzniku mozkové cévní příhody o 30 %. Léčba hypertenze je tedy prokazatelně zásadním preventivním opatřením proti vzniku cévních komplikací.
Mnoho lidí si myslí, že normální krevní tlak se má zvyšovat s věkem. Není tomu tak. Pro celou dospělou populaci platí stejné hodnoty normálního TK, tj. hodnoty do 140/90. U diabetiků jsme pak ještě přísnější, zde za normu považujeme TK do 130/80. S věkem však narůstá průměrný systolický (horní) i diastolický (dolní) TK, a to do 50 let věku více u mužů, nad 55 let věku pak více u žen a s narůstajícím věkem narůstá i incidence HN.
Ve vyšším věku však přistupujeme k léčbě hypertenze mnohem opatrněji. U seniorů je často přítomno samostatné zvýšení jen systolického TK. To je dáno ztrátou pružnosti arterií přítomností arteriosklerózy. Náhlé snížení tlaku u takovýchto pacientů by mohlo vést k narušení mozkové cirkulace s následnou mozkovou mrtvicí. V těchto případech se proto tlak snižuje pomalu a postupně a často se nedoporučuje striktní snaha o docílení tabulkových normálních hodnot. V tomto věku již nemají větší smysl ani restriktivní obecná režimová opatření. Pozitivní vliv léčby vysokého TK byl však jednoznačně prokázán i v těchto vyšších věkových skupinách (snížení nemocnosti a úmrtnosti na srdeční a mozkové příhody). Léčba hypertonika nad 70 let věku musí tedy vycházet z přísně individuální situace, z přidružených onemocnění a celkového klinického a biologického stavu pacienta. Nikdy se však na léčbu nesmí rezignovat.
Jak vzniká hypertenze?
Otázka vzniku HN je poměrně složitá. Jen malá část případů HN je tzv. sekundárních, tj. vyvolaná jiným základním onemocněním, např. ledvin, nadledvin, štítné žlázy. Ve většině případů jde o hypertenzi primární, tj. esenciální. Zde je třeba pochopit hlavně to, že primární HN je nemocí multifaktoriální, o jejímž vzniku rozhoduje řada faktorů, které se u jednotlivých pacientů mohou různě kombinovat. Pro pacienta je pak zásadní uvědomit si, že řadu z těchto faktorů může a musí pozitivně ovlivnit především on sám.
Jedná se zejména o faktory režimové a dietní. Je prokázáno, že významnou roli při vzniku HN hraje zejména nadměrné solení, obezita, přílišná konzumace alkoholu, zvýšený příjem živočišných tuků a cukrů v potravě, také kouření a nedostatek pohybu. Naopak nemůžeme ovlivnit faktory, jako je genetická dispozice, rasová příslušnost, věk a pohlaví.
Léčba hypertenze
O záchytu hypertenze můžeme mluvit pouze v případě, že došlo k naměření nadnormálních hodnot TK ve třech nezávislých měřeních po sobě. V případě malých odchylek od normálu doporučí lékař základní režimová opatření – omezení soli v potravě, zvýšení aktivního pohybu, redukci váhy v případě nadváhy a obezity, dietu s omezením živočišných tuků, u kuřáků zejména omezení a vysazení kouření. Tato pravidla se doporučují samozřejmě i pacientům se záchytem významné hypertenze, tam však většinou lékař již v počátku sáhne i k medikamentózní léčbě. Dnešní doba umožňuje vybrat každému pacientovi „léčbu na míru“, tj. s ohledem na výši hypertenze, jeho věk a všechna jeho přidružená onemocnění. Medikamentózní léčba patří samozřejmě plně do rukou lékaře. Pokud jde o komplikovanější případy, předává praktický lékař tyto pacienty většinou ke sledování odborným ambulancím. Vhodnou léčbou dokážeme v průběhu relativně krátké doby docílit ve většině případů plné normalizace TK. A zde je nutno zdůraznit, že normalizace TK není v žádném případě důvodem k vysazení léčby! Kombinace a dávkování léků se mohou a často i musejí v průběhu léčby hypertonika upravovat a měnit, pokud však byla diagnóza hypertenze dobře stanovena, medikace je již v drtivé většině případů celoživotní záležitostí. Vysazením léčby dochází k opětovnému vzestupu TK a tím znovunastolení rizikové situace pro pacienta.
Jak se tlak měří?
Důležité je vědět, že tlak se má hodnotit za přísně daných podmínek, a to v klidu, po několikaminutovém oddychu, vsedě a na obou pažích. Udávaná norma je totiž normou tlaku klidového. Hodinu před měřením pacient nemá brát žádné léky ovlivňující TK a má se vyvarovat větší fyzické zátěže či expozici chladu či horka. V zátěži samozřejmě TK i srdeční frekvence fyziologicky stoupají. Měření v lékárnách vestoje je proto pouze orientační a nemůže nahradit standardní kontrolu u lékaře.
Ani v ordinaci nejsou vždy zcela splněny přísné podmínky pro správné změření klidového TK. U významné části pacientů navíc existuje takzvaný syndrom bílého pláště, který neumožní zjištění zcela klidového TK v ordinaci a rozhodně ne jedním rychlým měřením, jak se mnohde děje. Proto dnes vítáme možnost měření TK v domácím prostředí, kde stres z návštěvy lékaře odpadá. Podmínkou je ovšem kvalitní vyzkoušený pažní tonometr. Před zakoupením tlakového přístroje vám nejlépe poradí váš ošetřující lékař.
Co se týká měření na obou pažích, je nezbytností alespoň u první kontroly. Za normálních okolností není stranový rozdíl významný a v úvahu se bere vyšší výsledek. Platí ovšem, že menším anatomickým odchylkám podléhají cévy na pravé horní končetině a z tohoto důvodu považuji za standardnější měření na pravé paži. Slogan některých lékařů, že tlak se měří na paži „u srdce“, nemá tedy žádné odborné opodstatnění. Platí však, že TK se měří na pažích „v úrovni srdce“, tj. manžeta přístroje se zakládá cca 2–3 centimetry nad loketní jamku a paže má být při měření ve vodorovné poloze ve výši srdce.
Nízký tlak
Samostatnou problematiku představuje také nízký TK. Jde o pokles tlaku pod dolní mez normálních hodnot, většinou pod 100/60. V mládí je nízký tlak fyziologický. V některých situacích, jako je dlouhé stání, ztráta tekutin (pozor na dostatečný přívod tekutin zvláště v horkém létě!), horečnaté onemocnění, vypjatý stres, může dojít k většímu poklesu TK s odkrvením mozku a kolapsovým stavem. Významnou roli zde hraje ladění našeho vegetativního systému, který se spolupodílí na regulaci TK. U jinak zdravého jedince není takováto příhoda zvláště riziková a první pomoc spočívá v uvedení pacienta do horizontální polohy s pozvednutím končetin a dostatečný přívod tekutin. Pomocníkem je i starý dobrý kofein. I když má své kontraindikace (například lidé s vředovou chorobou žaludku by neměli být jeho konzumenty), nelze proti šálku kvalitní kávy v situaci spojené s nízkým tlakem nic namítat. Nutno však upozornit, že kofein má i diuretický účinek, proto káva musí být doplněna dostatečným množstvím vody. Pokud dochází ke kolapsovým stavům opakovaně či z nevysvětlitelných příčin, je nezbytné řádné přešetření praktickým lékařem, který podle situace doporučí i specializovaná vyšetření. Ne každý kolaps je totiž kolapsem z nezávažného krátkodobého poklesu TK.
MUDr. Zdeňka Poláková
Vademecum zdraví Jaro 2007
