Také se vám stává, že jdete pro jednu věc do stejného pokoje třikrát a vždy, když tam dorazíte, zjistíte, že nevíte, pro co jdete? Nemůžete si často vzpomenout na telefonní číslo, které normálně používáte? Potkáte na ulici svého dobrého známého, ale ne a ne si vybavit jeho jméno? Máte mít proto důvod k obavám, nebo jen prostě a obyčejně stárnete?
Co je to paměť?
Paměť je důležitou a nepostradatelnou součástí našeho života. Bez ní bychom nevěděli nic o sobě ani o věcech a lidech kolem sebe. Museli bychom poznávat všechno stále dokola. Co je podkladem uchování paměťové stopy, je doposud předmětem výzkumu. Klíčovou roli zde hraje jedna oblast mozku, která dle svého tvaru, připomínajícího mořského koníka, dostala název hipokampus (z latiny). Celý systém ukládání, uchovávání a vybavování informací z paměti je však mnohem složitější. Pracuje jako počítačový systém, který zapíná různé oblasti mozku v daném okamžiku v závislosti na tom, o jakou informaci jde.
Rozlišujeme několik druhů paměti. Paměť deklarativní nám pomáhá nalézt ony ztracené klíče, vybavit si loňskou dovolenou v Chorvatsku či vzpomenout si na jméno našeho prezidenta. Paměť procedurální nám zase dovolí využívat dovedností, které jsme se v průběhu života naučili, jako je řízení auta či jízda na lyžích.
Další dělení paměti spočívá v rozlišování paměti krátkodobé a dlouhodobé. Krátkodobá paměť, v níž klíčovou roli hraje právě zmiňovaný hipokampus, nám umožňuje naučit se novým věcem, vzpomenout si na události dnešního dne, pomáhá nám orientovat se v přítomnosti pomocí právě tvořených paměťových stop. Tato paměť je jako první narušena právě u Alzheimerovy nemoci. Dlouhodobá paměť uchovává dlouhodobé vzpomínky – na dětství, svatbu, jména vašich dětí. Je tvořena vzpomínkami, které do ní po určité době přecházejí z paměti krátkodobé, samozřejmě již ve více či méně redukované podobě.
Je porucha paměti součástí normálního stárnutí?
V současné době stále ještě panuje názor, že postupně narůstající problémy s pamětí a celkové zhoršování duševních schopností patří k normálnímu obrazu stárnutí. Tato mylná představa často vede k podceňování prvních příznaků demence a nemocní se většinou dostaví k lékaři až ve fázi plně rozvinuté choroby, což zhoršuje možnosti léčby i jinak léčitelného onemocnění.
Co způsobuje poruchy paměti?
Je celá řada příčin, které mohou způsobit poruchu paměti, mnohé z nich jsou léčitelné a zdaleka ne vždy se musí jednat o Alzheimerovu nemoc. Subjektivně pozorovaná porucha paměti se například může rozvinout vlivem deprese, kterou často vídáme u pacientů, kteří právě přišli do důchodového věku. Dalšími vyvolávajícími faktory mohou být metabolické příčiny, např. špatně kompenzovaná cukrovka nebo porucha štítné žlázy. V neposlední řadě jsou to samy léky, které v nevhodných kombinacích nebo při nadužívání (např. praktickými lékaři často předepisované léky na spaní, sedativa nebo některé léky na snížení krevního tlaku) mohou vést k poruchám paměti.
Je-li paměť postižena natolik, že omezuje pacienta v běžném životě, může se jednat o počínající demenci. Nejčastější příčinou demence je Alzheimerova nemoc. Tuto nemoc prozatím nelze vyléčit, ale je možné ji léčit tak, aby se kvalita života nemocného udržela několik let na relativně dobré úrovni. Čím dříve je léčba zahájena, tím lepší jsou její výsledky.
Druhou nejčastější příčinou demence bývají aterosklerotické změny na mozkových cévách, lidově nazývané kornatění cév nebo skleróza, které mohou být vyvolány kupříkladu neléčeným vysokým krevním tlakem nebo poruchami srdečního rytmu. Z těchto důvodů je důležité, aby při prvních příznacích byl pacient vyšetřen specialistou, který stanoví správnou diagnózu a může zahájit léčbu včas.
Jak předcházet poruchám paměti
Všeobecně se dá říci, že důležitý je zdravý životní styl, který pomáhá udržovat naše cévy v dobré kondici. Jsou-li diagnostikována riziková onemocnění, jako je vysoký krevní tlak, cukrovka, je nutné je zavčas a dobře léčit. S pamětí je to jako se svaly. Je dobré ji trénovat a udržovat. Proto je vhodné stále se snažit učit novým věcem, např. naučit se pracovat s počítačem a internetem, dále může prospět luštění křížovek, sudoku, čtení nových knih, cestování atd. Mozku rozhodně neprospívá nečinnost, alkohol, kouření, některé běžně používané léky (viz výše) a ani deprese, která při delším trvání utlumí činnost mozku, a proto je třeba ji léčit.
Při podezření na počínající poruchu paměti je dobré zavčas vyhledat lékaře, nejlépe specialistu neurologa, který může pomocí pohovoru a dalších vyšetření určit správnou diagnózu a léčit eventuálně příčiny, které k poruchám paměti vedou.
Deset příznaků, které by nás měly vést ke zvážení návštěvy lékaře. Důležitá je zde nápadná změna oproti stavu, který byl dosud.
1. Ztráta paměti, která ovlivňuje schopnost plnit běžné pracovní úkoly
2. Problémy s vykonáváním běžných činností (používání telefonu, příprava teplého jídla).
3. Problémy s řečí (zapomínání názvů věcí, opisování slov podobnými výrazy, ochuzení řeči).
4. Časová a místní dezorientace (z obvyklé procházky dědeček netrefí domů, nezná dnešní datum).
5. Špatný nebo zhoršující se racionální úsudek (neschopnost odhadnout čas, cenu nákupu).
6. Problémy s abstraktním myšlením (neschopnost chápání vtipů nebo přísloví).
7. Zakládání věcí na nesprávné místo (neustálé hledání předmětů).
8. Změny v náladě nebo chování (depresivita nebo naopak nepřiměřeně euforické chování).
9. Změny osobnosti (zanedbávání čistoty, nedbalost v oblékání, podrážděnost).
10. Ztráta iniciativy (nezájem, netečnost, apatie).
MUDr. Kateřina Sheardová
Vademecum zdraví Zima 2007
