Letní dovolená je čas pro odpočinek, a tak se mnoho z nás rozhodne strávit ho za hranicemi naší republiky. Exotické kraje Asie, Afriky nebo Ameriky nás lákají svou barevností, nevšedností a odlehlostí. Řada z nás si však už neumí představit i značná rizika spojená s touto lákavou exotikou. Jsou to nejrůznější infekce způsobené viry, bakteriemi, plísněmi nebo parazity, které se v našich zeměpisných šířkách nevyskytují. Proti některým takovým infekčním onemocněním se lze účinně bránit očkováním. Jedná se zejména o japonskou encefalitidu, choleru, břišní tyfus a žlutou zimnici.
Žlutá zimnice
Žlutá zimnice je akutní virové infekční onemocnění. Vyskytuje se především v rovníkové oblasti Jižní Ameriky a Afriky. Zdrojem nákazy je nemocný člověk nebo infikovaná opice a přenos nákazy je zprostředkován bodnutím infikovaného komára nebo moskyta. Onemocnění začíná horečkou, bolestmi hlavy a zad, nevolností, zvracením a dále následuje krvácení a silná žloutenka. Inkubační doba bývá 3 až 6 dní. Úmrtnost způsobená tímto infekčním onemocněním je 25–50%. Díky očkování a hubení komárů byla vymýcena zejména městská forma žluté zimnice. Cirkulace nákazy v džungli však představuje trvalý zdroj infekce lidí.
Základní očkování tvoří jediná dávka vakcíny proti žluté zimnici. Očkování je vysoce účinné a zajišťuje dlouhodobou ochranu. Je vyžadováno do všech zemí, kde je prokázán výskyt žluté zimnice. Očkování je hrazeno státem a je zaznamenáváno do očkovacího průkazu očkované osoby. Očkovat lze všechny osoby starší 6 měsíců. Přeočkování se doporučuje každých deset let. Očkování je platné 10 dní po základním očkování nebo jeden den po přeočkování. Právě očkování představuje také jediný prostředek, jak smrtelnému onemocnění zabránit.
Japonská encefalitida
Na opačné straně zeměkoule se můžeme setkat s japonskou encefalitidou, která je obdobou naší klíšťové encefalitidy. Jedná se o akutní zánětlivé virové onemocnění postihující centrální nervový systém. Hlavním zdrojem nákazy je infikovaný komár a k přenosu na člověka dochází po jeho bodnutí. Tato infekce se vyskytuje zejména v jihovýchodní a severovýchodní Asii.
Mírné formy onemocnění se projevují jako zánět mozkových blan, zatímco těžké formy jsou charakterizovány záchvaty, třesem, obrnami až komatem. Inkubační doba bývá 5 až 15 dní a úmrtnost se pohybuje od 5 do 60 % případů.
Základní očkování je tvořeno dvěma dávkami vakcíny, které se podávají podkožně v časovém intervalu 1 až 2 týdnů. Nejvhodnější je provádět očkování alespoň jeden měsíc před cestou do oblastí s možným výskytem této infekce. Osobám starším 60 let se doporučuje podat jednu dávku navíc zhruba po měsíci od podání dvou základních dávek vakcíny. Dětem do 3 let se podává poloviční dávka. Je-li třeba, doporučuje se přeočkování každé 4 roky. Očkování je bezpečné, pouze ojediněle vyvolává mírné nežádoucí účinky lokálního charakteru.
Očkování proti japonské encefalitidě se doporučuje těm osobám, které plánují cestu do velmi rizikových oblastí jihovýchodní a severovýchodní Asie, a to zejména v těch případech, kdy cestovatelé předpokládají pobyt na venkově a ve volné přírodě.
Břišní tyfus
Je to onemocnění, které i nadále zůstává problémem především v Mexiku a v rozvojových zemích Východní a Jižní Asie (včetně Pákistánu a Indie), v Jižní Americe a v Africe.
Břišní tyfus je nakažlivé střevní onemocnění vyvolané bakterií Salmonella typhi. Zdrojem nákazy je nemocný člověk nebo bacilonosič. Zhruba 3 až 5 % lidí nemocných břišním tyfem se stávají bacilonosiči. K přenosu dochází buď přímým stykem se stolicí a močí bacilonosiče nebo nemocného v rodinách či v kolektivech nebo nepřímým způsobem pomocí infikovaných potravin či vodou. Je provázen horečkou, bolestmi hlavy, slabostí, nechutenstvím, únavou, zvětšením sleziny a často i bledě růžovou vyrážkou. Jen zřídka se objeví průjem, častěji se dostaví zácpa. Inkubační doba bývá 5 až 24 dní. Onemocnění může být doprovázeno komplikacemi, jako je např. krvácení do střev, vzácně i protržení střev, dále zánět pobřišnice, zánět kostní dřeně a zánět žlučníku, který se častěji vyskytuje u žen a vede k bacilonosičství. Po tyfu může často dojít k vypadání vlasů, které během půl roku opět dorostou. U dětí je průběh břišního tyfu mírnější, zatímco u starších osob jsou častější komplikace.
Základní očkování je prováděno třemi dávkami, každý druhý den, s živou oslabenou vakcínou, která se podává ústy ve formě kapslí. Očkování vyvolá dostatečnou imunitní ochranu, která přetrvává po dobu 3 let. Očkování se doporučuje provádět každé 3 roky od počátku, a to zejména před cestou do oblastí s vysokým výskytem břišního tyfu. Tuto vakcínu lze podat osobám starším 3 měsíců. Očkovací látka je bezpečná a jen výjimečně může dojít k nežádoucím účinkům: bolest břicha, nevolnost, zvracení, vyrážka, apod.
V České republice máme k dispozici ještě druhou vakcínu, která se podává injekčně. Jedna dávka vakcíny zajišťuje vysokou a dostatečnou ochranu proti břišnímu tyfu. Vakcína se doporučuje podávat osobám starším 2 let. Tato vakcína je vysoce bezpečná a jen ojediněle vyvolává lokální nežádoucí účinky.
Cholera
Ve světě se cholera vyskytuje v Indii, v jihovýchodní Asii, Africe, na Středním Východě, v Oceánii, v Jižní Americe a v některých zemích bývalého Sovětského svazu (Ukrajina, Ázerbájdžán a Arménie). Choleru způsobuje bakterie Vibrio cholerae. Zdrojem nákazy je pouze nemocný člověk a přenos infekce je možný prostřednictvím infikované vody, stolicí nebo zvratky nemocné osoby.
Průběh onemocnění je různý, v některých případech se příznaky onemocnění vůbec neprojeví, jindy nemocný trpí velmi silným průjmem, zvracením a oběhovým selháním. Inkubační doba bývá několik hodin až 5 dní. Obvykle dochází k velké ztrátě tekutiny. Při těžkém průběhu bývala úmrtnost až 60%, zatímco dnes při zahájení správné léčby, tj. zejména doplňování tekutin nitrožilní infúzí, je úmrtnost prakticky vyloučena.
Základní očkování představují dvě dávky podané v minimálně týdenním intervalu. U nás se používá vakcína tvořená živými geneticky modifikovanými bakteriemi cholery. Podává se perorálně. Vzhledem k zachování dlouhodobé ochrany vůči choleře je nutné provádět posilující očkování každé 2 roky nebo každých 6 měsíců v případě zachování vysoké spolehlivosti tohoto očkování.
Očkování proti choleře je vhodné u osob, které vyjíždějí do zemí s vysokým výskytem tohoto infekčního onemocnění, přestože očkování není povinné v žádné zemi.
Vzteklina
Vzteklina, která se vyskytuje na všech kontinentech světa vyjma Antarktidy, patří mezi akutní, fatální postižení centrální nervové soustavy způsobené neurotropními viry. První příznaky vztekliny se mohou objevit po 20 až 90 dnech po nakažení. Existují však případy, kdy inkubace proběhla již během jednoho týdne nebo naopak za několik měsíců. K přenosu dochází infikovanými slinami na hostitele (člověka a další savce). Byly prokázány a zdokumentovány přenosy přes sliznici (tj. oči, nos, ústa), vzdušnou cestou po vdechnutí aerosolu nebo transplantací rohovky. Nejčastějším způsobem přenosu viru vztekliny je pokousání nakaženým zvířetem. Všichni savci bývají k této nákaze vnímaví, avšak rezervoárem vztekliny se stávají výhradně masožravci a netopýři. V průmyslově vyspělých státech může být virus vztekliny přítomen převážně u divokých zvířat, odkud je dále přenášen na zvířata domácí a případně dále na člověka. V posledních letech byla prokázána přítomnost viru rovněž u netopýrů, kteří se stávají významným rezervoárem vztekliny v některých částech světa (zejména v Americe a Austrálii). Naopak v Africe, Asii a Latinské Americe představují hlavní rezervoár vztekliny psi, kteří mohou způsobovat až endemie.
I když očkování proti vzteklině není pro cestovatele povinné před vstupem do žádné ze zemí s endemickým výskytem vztekliny, bývá v řadě případů toto očkování doporučováno, a to hlavně tehdy, je-li plánován dlouhodobý pobyt ve volné přírodě či na venkově, jako např. při táboření, pěší turistice nebo charitativních akcích v postižených oblastech. Dále se toto očkování doporučuje i do těch destinací, kde se používá starý typ vakcín (tj. očkovací látky připravované na bázi kachních vajec), nebo jsou tyto vakcíny obtížně dostupné a lékařská pomoc je na nízké úrovni.
Preventivní očkování je prováděno podáním tří dávek vakcíny v 0., 7. a 21. nebo 28. dni. U osob s onemocněním imunitního systému nebo osob starších 50 let je vhodné provádět imunologické vyšetření a podle zjištěné séroprotekce lze základní očkování rozšířit o jednu dávku navíc. Posilující očkování představují dvě vakcinační dávky. První se aplikuje po 1 roce a druhá dávka se opakuje každé 3 roky.
Malárie
Malárie dodnes patří mezi často se vyskytující tropická onemocnění. Riziko přenosu je pouze lokální a často velmi odlišné. To vyplývá jak z geograficko-epidemiologické konstelace, tak i z chování cestovatele. Dosud ani v blízké budoucnosti bohužel nebudeme mít k dispozici žádnou očkovací látku a všechna ostatní léčiva mají vždy vedlejší nežádoucí účinky. Proto by každý, kdo se chystá k pobytu v lokalitách s rizikem této nákazy, měl navštívit lékaře, který zváží riziko a prospěch antimalarické profylaxe, která spočívá na dvou principech, a následně rozhodne:
a) Expoziční profylaxe
Ochrana před přenašeči – komáry – bývá téměř bez rizika. I dnes má tento způsob velký význam. Jedná se o jednu z typických ochran před malárií. Vede navíc k ochraně nejen před malárií, ale také před dalšími infekcemi přenášenými tímto hmyzem. Tato ochrana je charakteristická fyzickou bariérou mezi přenašečem a člověkem: síť proti komárům, vhodné oblečení, repelenty nebo insekticidy a v neposlední řadě i chování člověka v rizikových oblastech.
b) Chemoprofylaxe
Zda-li je chemoprofylaxe podáváním léčiv pro cestovatele důležitá, musí zvážit lékař na základě její prospěšnosti a rizik s ohledem na okolnosti místa pobytu cestovatele. Jaké léčivo se užívá pro danou profylaxi, souvisí mimo jiné i s místní rezistencí původce malárie. Antimalarická profylaxe spočívá v užívání antimalarik již před vstupem do rizikové oblasti, během celého pobytu a následně ještě několik týdnů (měsíců) po jejím opuštění. Někdy takové užívání antimalarik představuje pro cestovatele zdravotní zátěž (tj. doprovodné nežádoucí účinky této profylaxe), a proto se před jejím zahájení zvažují všechna její rizika a prospěch. Na základě toho se v některých případech volí tzv. stand-by nebo-li pohotovostní léčba, která se uplatní ve chvíli, kdy cestovatel neužíval antimalarickou profylaxi a dostal se do situace ohrožení malárií.
Volba vhodného antimalarika se provádí na základě destinace, rizika expozice (tj. roční období, místo pobytu apod.), charakteru užívání antimalarik a zdravotního stavu (aktuálního stavu i z minulé zkušenosti s daným antimalarikem, pokud existuje).
Kromě těchto infekcí, které jsou pro nás exotické, nesmíme zapomenout ani na ty infekce, které se mohou vyskytovat i u nás a způsobit nám nemilé překvapení: virová hepatitida typu A, meningokokové nákazy nebo záškrt, tetanus a přenosná dětská obrna či spalničky. Proto je třeba před cestou do více či méně vzdálených krajin překontrolovat svůj očkovací průkaz i průkaz svého dítěte a případně se nechat očkovat nebo přeočkovat. Více informací získáte na www.vakciny.net.
RNDr. Marek Petráš
Vademecum zdraví Léto 2006
