Lidové názvy: vlašský ořech, křapák
Čeleď: Ořešákovité – Juglandaceae
Původ a výskyt: Statný strom, vyskytující se v horských lesích od Balkánu až po Himaláj. U nás se hojně pěstuje.
Sbíraná droga: list – Folium juglandis, oplodí – Pericarpium juglandis
Čas a způsob sběru:
Listy bez řapíků se sbírají v červnu a rychle se suší v silném průvanu teplotou nepřesahující 40 °C. Pomalým sušením totiž droga hnědne a znehodnocuje se. Zelená část oplodí se sbírá krátce před dozráním a suší se podobě jako listy. Drogy se uchovávají v papírových pytlích.
Nejdůležitější obsahové složky: Droga obsahuje třísloviny (mucitaniny), hořčinu juglon, vitamin C, silici a flovonoidy.
Praktické využití:
Užívá se při chronických střevních katarech, snižuje hladinu cukru v krvi a zastavuje krvácení. Základní aplikační formou je nálev. Je vhodný do koupelí při svědivých ekzémech, omrzlinách, k posilujícím koupelím se užívá odvar. Významný je i pro kosmetiku, kde se využívá barvících vlastností látky zvané juglon. Výtažek se přidává do opalovacích krémů a olejů nebo se jím barví vlasy, aby bylo dosaženo krásných hnědých odstínů. S úspěchem se používá též proti vypadávání vlasů.
z knihy Příroda léčí vydané nakladatelstvím Granit
Vademecum zdraví Zima 2006
