Osteoartróza (OA) nejčastěji postihuje klouby kolenní, kyčelní, drobné klouby rukou, kořenový kloub palce ruky a klouby v páteři – zde i meziobratlové ploténky. Vzhledem ke stárnutí populace, přibývání obezity a nevhodného životního stylu OA v ČR dramaticky přibývá.
Příčiny vzniku osteoartrózy
Obecně řečeno nejsou příčiny osteoartrózy jednoznačně známy. Mohou se zde podílet jak faktory vrozené (genetické), tak faktory zevní. Rizikovým faktorem vzniku OA váhonosných kloubů je obezita, mohou jím být však i některá metabolická a endokrinologická onemocnění. Důležitým mechanickým faktorem, který lokalizuje OA do určitého kloubu, pak může být prodělaný úraz (nejčastěji např. poranění menisků v koleni), vrozený špatný tvar kloubu (např. u subluxace kyčelního kloubu) nebo trvalé přetěžování kloubů v rámci vrcholových sportovních aktivit či přetěžování v práci (nevhodné polohy, těžká břemena).
Jak se artróza projevuje?
Artróza může postihovat různé klouby a klinické projevy především souvisejí s její lokalizací. Nejčastější lokalizací OA jsou kolenní klouby (gonartróza). Prvním projevem gonartrózy bývá námahová bolest kolenních kloubů po větší námaze, někdy při určitých činnostech (např. po chůzi po schodech). Později se bolest stává intenzivnější a někdy může být i klidová. Někdy mívá bolest tzv. startovací charakter – nejvíce obtížných bývá několik prvních kroků po ránu nebo po delším klidu. Později se omezí i funkce, pacient může i kulhat. Kloub může být i oteklý a bolestivý na tlak. V dalším vývoji mohou vznikat deformity, např. varózní (koleno do O). Funkce se zhoršuje, pacient velmi obtížně chodí, bolesti se stávají intenzivnější a pacient i lékař začíná uvažovat o operaci. Rychlost progrese gonartrózy je však velmi individuální.
Další častou lokalizací OA jsou kyčelní klouby (koxartróza). Koxartróza se projevuje bolestí kyčelního kloubu, zpočátku zvláště při chůzi. Bolest bývá lokalizována hluboko v kyčli, ale někdy vyzařuje ke koleni, do třísla nebo směrem k bederní páteři. Klidové bolesti jsou již příznakem pokročilejší OA. Při vyšetření je možné zjistit postupné omezování hybnosti v kyčli, především vzniklé rotace a abdukce. Krajní polohy jsou také velmi bolestivé. Pacient má také zhoršující se obtíže při některých činnostech, jako je např. oblékání ponožek, vylézání z vany nebo při sezení v dopravních prostředcích. U žen jsou nepříznivě ovlivněny i sexuální funkce. Pacient začíná kulhat a vzdálenost, kterou ujde, se zkracuje na několik stovek metrů.
Osteoartróza rukou postihuje především konečné (tzv. distální) klouby (tzv. Heberdenovy uzly) nebo střední řadu kloubů (tzv. proximální – Bouchardovy nodosity) nebo kořenový kloub palce ruky. Artróza rukou se velmi často dědí. Projevuje se bolestí těchto malých kloubů, často vzniká na zadní straně kloubů ruky někdy i nebolestivý otok, který později ztuhne v tuhý uzel. Někdy pacienta více než bolest obtěžuje parestézie (mravenčení) či pocit necitlivosti v prstech a obtíže při vykonávání některých prací (např. při šití). V některých případech mají pacienti i krátkou ranní ztuhlost. Postupně dochází ke ztenčení a degeneraci chrupavky, ale změny se projevují na všech kloubních tkáních. Tyto strukturální změny jsou nejlépe patrné na rentgenovém snímku, který také představuje základní diagnostickou metodu pro hodnocení OA.
Dodejme už jen, že artrózu lidé často zaměňují s revmatoidní artritidou, což je poměrně zákeřná nemoc postihující každého stého člověka, a to včetně dětí a mladistvých. Rozdíl mezi artrózou a revmatoidní artritidou je však podstatný: zatímco revmatoidní artritida je zánětlivým onemocněním, v případě artróza jde o onemocnění nezánětlivé.
Jak se osteoartróza léčí?
Léčba osteoartrózy by měla být individualizována pro jednotlivé pacienty podle lokalizace OA, bolesti pacienta, přidružených chorob a pohybových nároků pacienta.
Léčba by měla být komplexní a sestávat z prostředků nefarmakologických i farmakologických. Mezi nefarmakologické prostředky léčby řadíme také režimová opatření, mezi která zahrnujeme redukci váhy u obézních osob, výběr vhodných pohybových aktivit (např. kolo, rotoped či plavání) a eventuálně nošení podpůrných, asistenčních či protektivních pomůcek. Jde zejména o užívání holí, berlí, korekci nestejně dlouhých končetin či nošení různých ortéz.
Při artróze se také užívají prostředky fyzikální léčby a rehabilitace. Z prostředků fyzikální léčby jde o fyzioterapii či balneoterapii. Používají se např. ultrazvuk, pulzní magnetické pole, akupunktura či laser. Definitivně účinné je speciální cvičení k posílení určitých svalových skupin, např. kvadricepsů u gonartrózy, osvědčuje se i cvičení v bazénu.
Prostředky farmakoterapie se soustřeďují na potlačení bolesti. V počátečních stadiích se používají analgetika, v pozdějším průběhu nemoci a při přítomnosti zánětu pak tzv. nesteroidní antirevmatika (NSA). Zánět lze účinně potlačit intraartikulárně podávanými kortikosteroidy, efekt opichu však bývá krátkodobý (2–4 týdny). U NSA je však nutno brát na zřetel možné nežádoucí účinky. Tzv. chondroprotektiva působí přímo na buňky chrupavky a zlepšují její metabolizmus. Působí s určitým zpožděním, zato dlouhodobě. Některé z nich jsou vedeny jako léky, jiné jako volně prodejná dietetika. Větší důkazy o účinnosti jsou u registrovaných léků.
Pokud selhává tzv. konzervativní léčba, je na místě konzultovat ortopeda a zvážit chirurgický zákrok. Přetrvávající bolest a zhoršení funkce jsou indikací pro nejčastější možný zákrok – náhradu kloubu. Výsledky operací jsou velmi dobré, ale někdy je nutné v budoucnu kloub reoperovat.
MUDr. Veronika Špinglová
Vademecum zdraví Zima 2007
