Tuto nemoc popsal poprvé v roce 1817 londýnský lékař James Parkinson. Její původní název by se dal do češtiny přeložit jako obrna třaslavá. Protože se však ve skutečnosti o obrnu nejedná, ponechme jí název Parkinsonova choroba. V čem vlastně spočívá podstata této tajemné nemoci?
Příčiny nemoci
Ve lidském mozku existují struktury, které ovlivňují pohybové aktivity. Nepřemýšlíme nad tím, když se rozcházíme, vstáváme, zastavujeme se. Neuvědomujeme si, když otočíme klíčem, řídíme automobil. Některé pohyby prostě provádíme zcela automaticky. Dáme si na ramena těžký kabát a po chvíli o něm nevíme… Parkinsonova choroba je právě nemocí, která postihuje mozkové systémy ovlivňující automatické pohyby, svalové napětí a koordinaci pohybů.
Původ nemoci není znám. Dochází k předčasné poruše funkce a poškození struktur v hloubi mozkových polokoulí, která se nazývají „bazální ganglia“. Jde o seskupení nervových buněk do skupin, které jsou mezi sebou vzájemně propojeny. Zajisté se ptáte, čím je tato nemoc podmíněna? Výzkumníci obviňují jednak vlivy vrozené (část případů je dědičná), uplatní se však i vlivy získané, např. toxiny či jiné poruchy látkové přeměny probíhající v mozku u každého z nás.
Vlastní podstata nemoci spočívá v nedostatku dopaminu. To je přenašeč signálů mezi nervovými buňkami. Jeho nedostatek se projeví právě v poruše mozkových okruhů, které regulují mimovolní svalové napětí, provádění pohybů a jejich automatičnost. Navíc má i vliv na psychické a další funkce, např. zažívání.
Má dědeček „parkinsona“?
Až na výjimky dopředu nelze předvídat, koho onemocnění postihne. Nemoc postihuje muže i ženy, muže častěji. Nemoc vzniká plíživě mezi 50. a 60. rokem věku. Někdy výjimečně může propuknout před 40. nebo dokonce 20. rokem věku.
Příznaky bývají zpočátku vcelku nenápadné. Nemocný postřehne zvýšenou únavnost, pocity zatuhnutí, křeče, pocity tíže končetin, někdy dokonce bolesti kloubů a zad (nepřímo zapříčiněné tuhostí), celkové zpomalení a poruchy chůze. V jiných případech vás může na nemoc upozornit téměř výhradně klidový, rytmický, pomalý třes na jedné z horních končetin – připomíná „počítání peněz“ nebo „hnětení kuličky“.
Jak nemoc pokračuje, setkáváme se s jejími dalšími příznaky. Pocity tuhosti, jednostranným, později oboustranným klidový třesem, pomalostí a chudostí pohybů. Nápadný je zejména „maskovitý“ obličej s nedostatečnou mimikou, charakteristická šouravá chůze v předklonu s rukama ohnutými v loktech, postupně se přidávají poruchy rovnováhy, časté jsou pády, zácpa, zvýšený mazotok a poruchy močení.
Přidružit se mohou deprese a demence s úbytkem intelektových schopností. Vývoj nemoci trvá měsíce až roky. Neléčené onemocnění obvykle končí po několika letech celkovou nehybností. Naštěstí v dnešní době již existují prostředky, jak můžete tuto nemoc výrazně zpomalit a stabilizovat natolik, aby byl postižený člověk schopen žít plnohodnotný život a vykonávat své zaměstnání. Vyléčit toto onemocnění v pravém slova smyslu však nelze.
Jak probíhá vyšetření
Navštívíte-li lékaře-praktika s některými obtížemi, které jsou uvedeny výše, pravděpodobně vás odešle ke specialistovi. Tím je jednoznačně neurolog. Vyšetří vás od hlavy až k patě, bude si všímat vaší hybnosti, mimiky, reakcí, vyzkouší svalové napětí, vyšetří reflexy kladívkem a otestuje vaši chůzi.
Poté navrhne další vyšetření. Důvodem je celá řada neurologických onemocnění, které mohou napodobit příznaky Parkinsonovy choroby. Patří mezi ně cévní, toxické či jiné poškození mozku. Bude vás dále zpovídat, kdy se příznaky objevily, co má na ně vliv a zda se podobné onemocnění nevyskytlo u vašich příbuzných.
Bohužel neexistuje test či metoda, která by Parkinsonovu chorobu jednoznačně prokázala. Diagnózu neurolog stanovuje na pokladě dvou skutečností. První je průběh s příznaky nemoci, druhou vyloučení jiné příčiny onemocnění.
Další možné vyšetření je například odběr krve (krevní obraz, sedimentace, funkce jater, ledvin, hladina cukru apod.) a jiná speciální vyšetření jako CT vyšetření mozku (počítačová tomografie). Jde o rentgenové vyšetření mozku, které vyloučí cévní či jinou příčinu obtíží. Je to nebolestivé vyšetření, obvykle se provádí s aplikací tzv. kontrastní látky (do žíly), což zlepší výtěžnost hodnocení.
Dalším základním vyšetřením je EEG vyšetření (elektroencefalografie). Vyšetřují se elektrické potenciály mozku z povrchu hlavy pomocí snímacích elektrod. Vyšetření trvá asi 20 minut, je nebolestivé, spočívá v nalepení elektrod nebo nasazení zvláštní „čepice“, na které jsou elektrody umístěny. Zatímco vy v klidu ležíte na lůžku, přístroj snímá vaši mozkovou aktivitu v klidu, při otevřených a zavřených očích, po hlubokém dýchání a při pohledu do blikajícího světla (stroboskopu).
Vyšetření NMR (nukleární magnetickou resonancí) patří také k paletě možných vyšetření. Zobrazuje mozek podobně jako CT vyšetření pomocí silného magnetického pole. Vyšetření je nebolestivé, pro organizmus nezatěžující. Nepříjemné je umístění v úzké kabince uvnitř přístroje, takže někteří jedinci trpící klaustrofobií je mohou špatně snášet. Člověk podstupující vyšetření magnetickou resonancí nesmí mít kardiostimulátor a měl by hlásit kovové předměty v těle, např. kloubní náhrady, cévní svorky apod.
Vyšetření SONO (ultrazvuk) krčních tepen zásobujících mozek je běžné, nebolestivé a nezatěžující vyšetření snímající ultrazvukem přívodné mozkové tepny. Důvodem je posouzení průtoku krve a změn na cévách (zejména u arteriosklerózy). Závěrem nutno ještě zdůraznit, že volba výše uvedených vyšetření závisí na příznacích nemoci, věku pacienta apod.
Jak se choroba léčí
Z hlediska moderní medicíny existuje několik způsobů, jak pomoci odstranit příznaky nemoci a uspokojivě zlepšit kvalitu života. První možností jsou léky. Dělí se do několika skupin podle toho, jak působí na systémy upravující regulaci hybnosti. Léky se vybírají podle určitého klíče, jakými jsou např. intenzita příznaků, věk pacienta či jeho přídatné nemoci.
Pochopitelně mimo léky, které ovlivňují průběh vlastní nemoci, se podávají i léky, které ovlivňují některé přidružené problémy, např. depresi, zácpu a jiné. Dávky některých léků je nutné velmi pozvolna zvyšovat, aby se předešlo možným nežádoucím účinkům.
Druhým základním kamenem léčby je odborná rehabilitace a instruktáž. Provádí se na rehabilitačních odděleních pod dozorem speciálních rehabilitačních sester či rehabilitačního lékaře.
Nejnovější možností z několika posledních let je tzv. hluboká mozková stimulace (deep brain stimulation, DBS), která spočívá v implantaci elektrického stimulátoru do postižených oblastí. Je však vyhrazena jen určitým vhodným kandidátům (limitováno věkem, příznaky, vyčerpáním léčebných možností, pacient musí splnit specifické požadavky pro implantaci stimulátoru).
Prevence
Co můžete udělat pro to, aby u vás Parkinsonova choroba nevznikla? Bohužel není známa žádná prevence tohoto onemocnění.
Potenciálním rizikem je onemocnění příslušníka rodiny. Existují dědičné formy onemocnění, ale je jich menšina. Rizikem může být i užívání heroinu. Obsahuje toxin, který poškozuje struktury bazálních ganglií. Ke vzniku příznaků může vést i opakované zhmoždění (mikrotraumatizace) hlavy např. opakovanými údery u boxerů, kdy dochází k drobným krevním výronům. Cévní změny mohou také napodobit příznaky Parkinsonovy choroby; nejedná se však o pravou Parkinsonovu nemoc, nýbrž o její syndrom (příznaky). Podobné příznaky mohou vyvolat některé léky či otrava oxidem uhelnatým.
zdroj: www.ordinace.cz
Vademecum zdraví Léto 2007
