Nohy jsou často zanedbávanou popelkou, zvláště pak ta jejich část, kterou ráno nazujeme do slušivých bot, kde je celý den skryta před sluncem. Proč také věnovat péči něčemu, na co se stejně nikdo nedívá? Pohrdání však není na místě. Nepříjemnosti spojené s nohama dokáží člověka pořádně potrápit a přitom mnoha z nich lze zabránit správnou a pravidelnou péčí.
Kde se daří plísním?
Plísním se daří samozřejmě leckde, ale na nesprávně ošetřované noze přímo znamenitě. Plísňových onemocnění nohou rozlišujeme několik forem, patrně nejčastější z nich je forma meziprstní. Ta vzniká nejčastěji v prostoru mezi třetím a čtvrtým prstem a může se projevit jako výrazně se olupující a šupící ložisko nebo jako bělavé mokvající plochy. Z jednoho meziprstí se samozřejmě plíseň může rozšířit i dále a nakonec může zasáhnout až na nárt. Dalším typickým plísňovým onemocněním nohou je onychomykóza, neboli plísňové postižení nehtů. Projevuje se nejprve jako silné bělavé ložisko při okraji nehtu, které se postupně šíří na celý nehet. Také při onychomykóze se může plíseň postupně rozšířit na volnou plochu nohy.
Jak se tedy můžeme nevítané plísni vyhnout? Především je třeba zachovávat určitá pravidla v obouvání. Lidé náchylní k plísňovým onemocněním nohou by měli uvážlivě volit obuv, vhodná je především obuv z přírodních a prodyšných materiálů, pokud možno otevřená. Doporučuje se časté přezouvání. Zcela nevhodné je setrvávat ve stejném páru neprodyšných, těsných a uzavřených bot po celý den. Nedoporučují se boty s úzkou špičkou, které stlačují prsty k sobě a vytvářejí v meziprstních prostorech pro plísně příhodné mikroklima. Také ponožky jsou vhodnější spíše bavlněné, než ze syntetických materiálů. Problémy s plísní na nohou budou mít pravděpodobně lidé s vyšší potivostí nohou. Proto by měli zvláště oni zachovávat výše uvedená opatření. Zvýšenou péči věnujme svým nohám také v případech, kdy je více namáháme, zejména při různých sportech nebo výkonech dálkové turistiky.
Rizikovým prostředím, kde můžeme nejspíše nějakou plíseň získat, jsou bazény a lázně, tedy místa s vysokou vlhkostí a relativně vysokou teplotou. Nikdy není na škodu vzít si s sebou do bazénu či na koupaliště vhodnou otevřenou gumovou obuv. Ta nás částečně ochrání před nevítaným návštěvníkem meziprstních prostor a konec konců i před úrazy plosek nohou.
Šlápnutí na kuří oko
„Šlápnout někomu na kuří oko“ je možná pěkný bonmot, ale kdo ví z vlastní zkušenosti, o čem je řeč, zřejmě se ani neusměje. Kuří oka jsou tvořena ztvrdlou kůží, která ovšem není pouze na povrchu. Zasahuje až do podkoží, kde může tlačit také na nervy. Právě tento tlak vyvolává onu příslovečnou bolest.
Kuří oka jsou stejně jako plísně způsobena nejčastěji nevhodnou a špatně padnoucí obuví. Pokud budeme na nějaké místo na noze působit soustavným tlakem, kůže v tom místě ztvrdne a může se vytvořit právě kuří oko. Nejčastěji se kuří oka dělají na prstech u lidí, kteří právě na prsty přenášejí velkou část své váhy. K tomu dochází v botách na vysokém podpatku či u jedinců s vysokou nožní klenbou.
S kuřími oky se můžeme vypořádat různě. Samozřejmě nejdůležitější je prodyšná a dokonale padnoucí obuv. Ale v případě, že nás kuří oka již postihla, je možné vyzkoušet několik variant řešení. Ta radikálnější je odstranění kuřího oka pomocí skalpelu, samozřejmě provedené rukou povolaného odborníka. Pokud někdo nemá hned chuť a odvahu vrhat se pod chirurgický skalpel, může vyzkoušet i konzervativnější postupy. K dispozici jsou například náplasti, které rozrušují ztvrdlou kůži. Po jejich přibližně třídenním používání se změklé kuří oko dá poměrně snadno odstranit pomocí ostrých nůžek.
Ztvrdlá kůže na nohou může být praktická, ale na kráse nepřidá
Někdy musí i odborník uznat, že doporučení ohledně našeho zdraví a krásy si trochu protiřečí. Je možné dodržovat to nejpřirozenější opatření proti vzniku plísní, kuřích ok a popřípadě zborcené nožní klenby bez následků? Lze tuto báječnou prevenci ctít a chodit celé léto naboso, a při tom si zachovat kůži na nohou jemnou a hebkou? S trochou námahy ano.
Ztvrdlá kůže na nohou může mít samozřejmě několik podob. Pokud se jedná o čistě kosmetický a estetický problém, nemusí nás zase tolik trápit. V případě potřeby se člověk chopí škrabky, pemzy a účinného abrazivního krému. S přispěním těchto pomůcek je se ztvrdlou kůží po nějaké té chvilce dřiny konec.
Více nás ale hroší kůže potrápí, pokud má svůj původ v nevhodné obuvi. Potom se totiž snadno převtělí do podoby mozolu nebo kuřího oka, o kterém již byla řeč. Ať už zrohovatělou kůži na nohou likvidujeme z jakéhokoli důvodu, vždy je třeba mít na paměti, že likvidace musí být postupná a šetrná. V opačném případě může nadělat více škody než užitku. Je třeba dbát důsledně na to, abychom si během této svépomocné pedikúry nezpůsobili zbytečné oděrky a třeba i drobná krvácení. I malé ranky nutno ihned ošetřit a dezinfikovat. Nejsme-li si svou trpělivostí a zručností jisti, svěřme své nohy raději do péče odborníka. Tato rada platí dvojnásob pro diabetiky a také pro lidi trpící jakoukoli chorobou mající za následek nedokonalé krevní zásobení dolních končetin.
I tak přehlížená součást našeho těla si občas žádá odbornou péči. V případě ztvrdlé kůže a kuřích ok může stačit zručná ruka a moudrá rada pedikérova. V případě problémů s plísněmi je ale třeba navštívit kožního lékaře.
MUC. Helena Smyčková, MeDitorial
Vademecum zdraví Léto 2007
