Zima je tu a spolu s ní se jako každý rok začínají hlásit o slovo rýma, kašel a typicky zimní virózy. Přelom roku je pak tradičně ve znamení epidemie běžné chřipky, a tak si lze položit otázku, zda zimní infekce představují pro náš organizmus nutné zlo anebo jim lze předejít.
Jak posílit imunitu?
Tváří tvář zimním nachlazením bychom neměli propadat nějakému fatalismu a říkat si, s tím se nedá nic dělat, chřipce stejně neuniknu, ale naopak bychom si měli uvědomit, že správným životním stylem lze riziko nákazy alespoň částečně snížit. Ale jak?
Každý by měl vědět především to, že konzumací ovoce a zeleniny získává náš organizmus patřičný zdroj vitamínů posilujících imunitu. A na tom, jak silná bude naše imunita, podstatně závisí i úspěšnost boje našeho organizmu s infekční nákazou. Proto bychom měli denně zkonzumovat okolo 200 až 400 gramů těchto potravin. Vůbec nejpotřebnější vitamín, který bychom měli tělu dodat ve chvíli, kdy je naše okolí doslova zamořeno viry, je vitamín C. Pomáhá tělu vyrovnat se právě například s infekcemi horních cest dýchacích, mezi které patří i obyčejná rýma.
Vedle nezbytné konzumace ovoce a zeleniny však můžeme svou obranyschopnost ještě vzpružit řadou užitečných přípravků. Zde můžeme na prvním místě zmínit probiotika. Jde o bakterie mléčného kvašení, které osidlují lidské střevo, jež je součástí lidského imunitního systému. Je však dobré vědět, že skutečně účinné množství těchto tzv. hodných bakterií obsahují jen přípravky z lékárny, nikoli běžné jogurty či kysaná mléka. Ty sice také mohou pomoci posílit naši imunitu, ale samy o sobě většinou nestačí.
Vedle probiotik lze pak v případě vážnějších potíží s imunitou doporučit i imunomodulační léčbu nebo takzvané autovakcíny, které lékaři předepisují svým pacientům přímo na míru podle jejich obtíží. O tom, zda skutečně trpíte poruchou imunity, však nechte rozhodnout svého ošetřujícího lékaře. Ten by vás měl poslat na imunologii, kde odborníci laboratorně zjistí, zda a případně o jak vážnou poruchu jde. Je třeba také určit, jaký charakter porucha imunity má. Teprve pak může medicína zasáhnout pomocí speciálních léků.
Nepřímé posilování imunity
Imunitu však můžeme posilovat i nepřímo, a to tak, že vyloučíme faktory, které způsobují oslabení naší imunity. Které to jsou? Na oslabení se podílí zvláště přemíra stresu a jeho špatné zvládání, nedostatek odpočinku a kvalitního spánku. Nikomu neprospívá ani kouření, nebo dokonce drogy. Vedle stresu, vůči kterému nejsou lidé příliš odolní, hraje roli i zhoršení kvality ovzduší v zimě. Smog o sobě zatěžuje organizmus, mimo jiné urychluje stárnutí buněk. Navíc při smogu jsou sliznice náchylnější k infekci. Věnujte proto pozornost hlášením o stavu ovzduší, a pokud nemusíte, nevycházejte při smogu ven. A rozhodně v takovém počasí nesportujte.
Kdo potřebuje nejvíce podpořit imunitu?
Zvýšit obranyschopnost organizmu potřebujeme všichni. Existují však skupiny obyvatelstva, které by měly více než ostatní o svou imunitu pečovat. O které skupiny se jedná? Především o ty nejmenší, tedy děti, a o ty nejstarší, seniory.
Imunitní systém malého dítěte zraje zhruba do jeho nástupu do školy, do té doby snadno podlehne nepříznivým zásahům zvenčí. Dlouhodobě kojené dítě většinou odolává nemocem lépe než to, které má od narození umělou výživu.
Další skupinou jsou starší lidé – s věkem klesá obranyschopnost organizmu, a navíc senioři trpí ještě řadou chorob, které tělo dále oslabují. Proto potřebuje jejich tělo většinou pomoc například v podobě vhodně zvolených doplňků výživy.
Jak na chřipku?
Co však dělat, když i přes nejlepší péči o naši imunitu nás nějaké virové onemocnění nakonec přece jen dostihne? Protože zvláště chřipka je schopna nás na několik dní spolehlivě vyřadit z provozu, měli bychom si vzít k srdci několik užitečných rad, jak ji zvládnout.
Především si pamatujme, že se nevyplácí na uzdravení spěchat. I zde platí, že všechno má svůj čas a alespoň v počátcích nemoci je nutný klid na lůžku. Když tedy máme horečku a jsme unaveni, bolí nás záda, klouby a svaly, zůstaňme doma a vyležme se. Rozhodně nemoc nepřecházejme – to se může našemu tělu jen vymstít – a ani nepožadujme od lékařů antibiotika. Viry totiž na antibiotika nereagují a jejich zbytečné podávání nám může jen uškodit. Přinejmenším tak, že u nás dojde k rezistenci na antibiotika, a až je budeme skutečně potřebovat, nezaberou nám. S chřipkou tedy za lékařem nemusíme, a dokonce je projevem naší ohleduplnosti, když za ním ani nepůjdeme, protože můžeme dosáhnout pouze toho, že buď lékaře samotného, nebo alespoň pacienty v čekárně nakazíme.
Chceme-li se však stůj co stůj chřipce vyhnout, máme jedinou možnost, jak toho docílit: totiž očkováním. To se dnes doporučuje především tzv. rizikovým skupinám, mezi něž patří zvláště starší lidé s nemocemi srdce a plic, diabetici a zdravotníci. Využít této možnosti může však i ten, kdo si z jakéhokoli důvodu nemůže chřipku „dovolit“. Samozřejmě po konzultaci se svým praktickým lékařem.
jp
Vademecum zdraví Zima 2007
