Cestování do některých zemí může být spojeno s významnými riziky infekčních nemocí, často takových, které se v našich podmínkách nevyskytují. Všimněme si alespoň vybraných infekčních nemocí, které nás mohou potkat zejména v jihovýchodní Asii.
Malárie
Malárií je ohroženo na celém světě přes 40 % obyvatel, a to hlavně v Africe (asi 90 % všech případů), ale také v jihovýchodní Asii. Malárie je parazitární onemocnění charakterizované pravidelnými záchvaty s třesavkami a zimnicí, s vysokou horečkou, bolestmi hlavy, zvracením, pocením, chudokrevností, zvětšením jater a sleziny a někdy i vážnými komplikacemi vedoucími ke smrti. Hlavní roli v přenosu malárie hrají různé druhy komárů, především samičky rodu Anopheles. Z toho vyplývá také hlavní ochrana před touto nemocí, proti které zatím neexistuje očkování, a to omezení pohybu venku za šera, v noci a za svítání, krytí kůže oděvem, nošení světlého oděvu s dlouhým rukávem a dlouhé nohavice. Důležité je odstranit z blízkosti obydlí předměty zadržující vodu (pneumatiky, staré konzervy, nádoby apod.), ve kterých se komáři mohou líhnout, používat při spaní ochrannou síť (moskytiéru) impregnovanou dezinfekčními prostředky. Potřebné je rovněž užívat preventivně léky proti malárii a také repelenty pro odpuzení bodavého hmyzu včetně komárů.
Lymfatická filariáza
Lymfatickou filariázou je například v Nepálu infikována značná část populace a u části nemocných se může projevovat zvětšením končetin (elefantiáza) nebo šourku (hydrokele). Hlavní roli v přenosu filariázy hrají komáři rodu Culex. Možnost eliminace tohoto onemocnění je jen pomocí plošné aplikace léků (DEC, albendazol), které jsou však pro tyto chudé země finančně nákladné, a proto programy eliminace probíhají postupně v nejvíce postižených okresech za finanční pomoci Světové zdravotnické organizace a jiných institucí. Ochrana před touto nemocí spočívá opět v ochraně před komáry, podobně jako u malárie.
Vzteklina
Vzteklina u divokých zvířat (hlavně u lišek) se v našich podmínkách již nevyskytuje a domácí zvířata (hlavně psi) jsou proti vzteklině očkována, takže riziko této infekce je minimální. Konkrétně opět v Nepálu je na většině území vzteklina přítomna především u volně pobíhajících psů, které většinou nikomu nepatří. Proto riziko této infekce je poměrně velké a je o to významnější, že tato nemoc u člověka je vždy smrtelná. V této zemi je ročně očkováno při pokousání nebo poranění psem více než 15 000 osob, přesto jich asi 50 ročně na vzteklinu umírá.
V rámci ochrany před vzteklinou je třeba se vyhnout přímému kontaktu s volně pobíhajícími psy a v případě poranění se nechat ihned proti vzteklině očkovat. Účinná vakcína je většinou alespoň ve větších městech běžně dostupná.
Prof. MUDr. Vladimír Janout, CSc.
Vademecum zdraví Léto 2007
