Nejnovější statistiky uvádějí, že na světě žije asi 300 milionů astmatiků. Astma je tak jednou z nejčastějších chronických nemocí. Výskyt astmatu je o něco vyšší u dětí. Z mnohých částí světa je hlášeno astma až u každého sedmého dítěte a výskyt stále mírně stoupá.
Co je astma?
Astma je chronické onemocnění průdušek, jehož příčinou je zánětlivá reakce v průduškové sliznici. Ta vzniká jako obranná odpověď na některé látky z okolí, které se do průdušek dostávají při dýchání. Jsou to především různé látky, které jsou schopny vyvolat alergickou odpověď – tzv. alergeny. Alergen je obvykle drobná částice bílkovinného původu, která dokáže u některých lidí vyvolat nepřiměřenou, prudkou reakci imunitního systému – tzv. alergickou reakci. Alergeny jsou například pylová zrna, výměšky roztočů, některé produkty zvířat, plísně apod.
Při alergické reakci je alergen rozpoznán buňkami imunitního systému (především bílými krvinkami) a tyto buňky uvolní ze svého nitra působky, které spouštějí alergickou reakci v postiženém orgánu. Při reakci v kůži vzniká kopřivka, otoky, ekzém, při reakci v očích alergický zánět spojivek, při reakci v nose alergická rýma, při reakci v průduškách průduškové astma. Alergeny nepůsobí na každého člověka. K tomu, aby jedinec na alergen reagoval, musí mít určité vrozené vlohy, tzv. atopii. Ani alergický člověk nereaguje obvykle na všechny alergeny, ale jen na ty, na které je přecitlivělý. To však neznamená, že při styku s dalšími novými alergeny nemůže vzniknout nová přecitlivělost.
K tomu, aby vzniklo astma, nestačí být jen alergikem. Ne všichni alergici totiž jsou zároveň astmatiky. Ke vzniku astmatu je třeba mít ještě některé další vlohy, které spolu s alergií nakonec vedou ke stavu, který označujeme jako nadměrnou reaktivitu průdušek. Průdušky astmatiků jsou nadměrně dráždivé a dovedou při styku s alergenem zareagovat otokem, zvýšenou tvorbou hlenu, stahem svaloviny ve své stěně. To vše vede nakonec k zúžení průdušek, které nemocný pociťuje jako překážku při dýchání.
Při výrazném zúžení průdušek může vzniknout i těžká dušnost, která nemocného může i ohrozit na životě. Takový stav označujeme jako astmatický záchvat. Kromě styku s alergeny může spustit astmatické obtíže i virová infekce. Ta sice obvykle sama astma nevyvolává, ale u již nadměrně reagujících průdušek může při viróze dojít ke spuštění obdobných potíží jako při styku s alergenem. Proto je stav mnohých astmatiků horší v období chřipek a viróz.
Kolik je mezi námi astmatiků?
V České republice je počet astmatiků odhadován asi na 750 000. Je ovšem velmi pravděpodobné, že dalších asi 250 000 lidí trpí nějakou formou astmatu, aniž by o své nemoci věděli. To jsou hlavně lidé s mírnějšími příznaky, které již přijali za součást svého života a ani kvůli nim nevyhledávají lékaře. Takovými příznaky mohou být různé typy dlouhodobého kašle, dechové potíže po tělesné zátěži, noční kašel či opakované stavy zahlenění nebo časté projevy infekcí dýchacích cest. Statistiky u dětí uvádějí pro Českou republiku výskyt astmatu v rozmezí 10–15 % všech dětí. Znamená to, že v průměru by se v každé školní třídě mohly najít dvě až tři děti s nějakou formou astmatu.
Příznaky astma
Na astma je třeba myslet při všech stavech, které jsou spojeny s dechovými obtížemi tzv. obstrukčního typu. Jako obstrukce se označuje stav zúžení, pocitu překážky při dýchání. V klasické podobě dochází k rozvoji dušnosti provázené prodlouženým výdechem, mohou být slyšet více či méně hlasité pískoty při dýchání. V méně závažných stavech obstrukce může nemocný pouze pociťovat dráždění ke kašli, může mít pocit zahlenění, někdy i tlaku či tíže na hrudi. Těžší stav obvykle zabrání nemocnému v běžných činnostech, musí všeho nechat, zastavit se a věnovat se pouze svému dýchání. Při dalším rozvoji dušnosti může dojít až k projevům nedokysličení a promodrání sliznic a kůže.
Častější jsou méně závažné stavy, které se obvykle projevují kašlem nočním (nejčastěji se nemocní budí mezi 1. a 3. hodinou ranní), případně kašlem hned ráno po probuzení. Může být přítomna i pozátěžová reakce, kterou vídáme po intenzivnější tělesné zátěži. Na rozdíl od např. srdečních příčin zátěžové dušnosti se neprojevuje astmatická pozátěžová reakce v průběhu zátěže, ale většinou až několik minut po jejím skončení. Tak se často přichází na astma u dětí, které mají kašel nebo dechové potíže při tělesné výchově ve škole.
U kojenců a batolat se astma může často projevit pouze opakovanými stavy zahlenění, často i v souvislosti s virovými infekcemi dýchacích cest. Protože někdy nebývají při těchto stavech patrné typické pískoty, myslí se častěji na infekci než na astma, a děti jsou tak často zbytečně léčeny antibiotiky.
Astmatická dušnost může být spuštěna i stykem s alergenem, na který je nemocný přecitlivělý. Souvislost v takových situacích bývá často velmi nápadná. Setkáváme se s nemocnými, kteří např. při návštěvě v bytě, kde žije kočka, do několika minut začínají pociťovat dušnost, jindy jde o reakci na pylová zrna při styku s kvetoucími stromy, trávami či jinými alergizujícími rostlinami. V těchto případech bývá diagnóza prakticky hned jasná, protože žádné jiné onemocnění takto typické dechové potíže po styku s alergenem v ovzduší nevyvolává.
Jak se astma léčí?
Astma je nemocí, která má dvě hlavní složky. Tou, kterou nemocný nejvíce vnímá, je zúžení průsvitu průdušek, a tím zhoršení průtoku nadechovaného a vydechovaného vzduchu. Tento stav je tím, co nemocného nejvíce trápí, a co jej může dokonce ohrozit. Zúžení průdušek můžeme ovlivnit podáním léků, které uvolní křeč svaloviny ve stěně průdušek, a tím znovu zvětší průchodnost dýchacích cest. Léky tohoto typu se dnes podávají hlavně inhalačně, i když je možno použít i některé léky ve formě tabletové, nebo dokonce injekční. Inhalační forma je ovšem nejvýhodnější, protože působí nejrychleji přímo na místě, kde se hlavní problémy odehrávají – tj. v průduškách. Protože záchvat dušnosti může nastat náhle a nepředvídatelně, je třeba, aby takový lék nemocný nosil pořád s sebou a aby také byl řádně poučen, v jaké situaci a jak se takový lék má používat. Tuto skupinu léků označujeme jako léky „záchranné“ nebo „uvolňující“. Podmínkou je, aby takový lék působil rychle a měl dostatečné uvolňující účinky.
Akutní potíže astmatika jsou však vždy až následkem chronické zánětlivé reakce, která v průduškách probíhá. Logicky tedy nejlepší cestou prevence akutních záchvatů je dobrá léčba alergického průduškového zánětu.
Protože je tento zánět většinou důsledkem odpovědi přecitlivělého imunitního systému alergika na některé látky z okolního prostředí, má jistě při ovlivnění zánětu význam i snížení kontaktu s těmito látkami. To platí především při alergii na roztoče nebo pyly. Je jistě vhodné snažit se o snížení koncentrace roztočových alergenů v domácnosti, především v lůžku. Podobně je vhodné, aby se astmatik s výraznou přecitlivělostí na pyly nevystavoval zbytečně pylům v době plné pylové sezony. Tato opatření sama o sobě ovšem nestačí k tomu, aby se astma zcela zklidnilo či aby jeho příznaky úplně vymizely. U naprosté většiny nemocných je třeba probíhající zánět potlačit i léky.
Hlavními léky s protizánětlivými účinky jsou v současné době kortikosteroidy. Tyto látky, odvozené od lidských hormonů vytvářených v nadledvinách, jsou vysoce protizánětlivě účinné látky, které se široce využívají v léčbě mnoha zánětlivých onemocnění. V případě astmatu se podařilo vyvinout jejich odvozeniny, které se dají podávat v inhalační formě. To je pro nemocné s astmatem obrovskou výhodou, protože se tak tyto léky mohou podávat v minimálních dávkách a přímo do průdušek. To snižuje možnost jakýchkoli nežádoucích účinků léčby do té míry, že se mohou tyto léky bez rizika podávat i po mnoho let. Je prokázáno, že jsou bezpečné i pro nejmenší děti.
Od té doby, kdy se inhalační kortikosteroidy zavedly do léčby astmatu, výrazně ubylo těžkých stavů způsobených astmatem, dramaticky poklesl počet astmatiků, kteří by potřebovali intenzivní péči s podpůrným dýcháním, a velmi poklesly i počty hospitalizací. Podařilo se i výrazně snížit úmrtnost na těžké astmatické záchvaty. Dnes jsou tyto léky k dispozici v nejrůznějších provedeních i inhalačních systémech, a tak se dá pro každého nemocného najít nejpříjemnější způsob podání. O úspěchu léčby astmatu tak rozhoduje především včasná diagnóza a soustavná preventivní protizánětlivá léčba, kterou je obvykle třeba alespoň v malé udržovací dávce podávat i v době, kdy se nemocný cítí dobře.
Prof. MUDr. Petr Pohunek, CSc.
Vademecum zdraví Podzim 2008
