Lidská krev, z níž se vyrábějí transfuzní přípravky, je stále nenahraditelná a ničím nezastupitelná. Zatím se ji nepodařilo uměle vyrobit, neexistují žádné „alternativní zdroje“ této vzácné „suroviny“. Ani příchod jednadvacátého století nepřinesl zásadní alternativu, která by plnila všechny funkce krve v lidském organizmu.
Funkce krve
Krev je tekutá tkáň o objemu pěti až šesti litrů. Ačkoli představuje zhruba pouze jednu dvanáctinu tělesné hmotnosti člověka, plní v lidském těle řadu důležitých úkolů. Během dlouhého vývoje živých organizmů se mnohé tkáně dostaly hluboko do jejich nitra a ztratily tak bezprostřední kontakt s vnějším prostředím. Nemohou tedy z něho čerpat důležité živiny a odvádět zplodiny svého metabolizmu. Ze všech funkcí krve je proto nejdůležitější služba tkáním a buňkám celého těla – funkce transportní. Krev rozvádí po těle kyslík přijímaný v plicích, dále glukózu, aminokyseliny a tuky ze střeva, přenáší také různé enzymy a hormony. Krev přijímá od všech buněk těla oxid uhličitý a odvádí ho zpět do plic, odkud je vydechován. Krev prochází játry, která fungují jako „chemická továrna“, čili centrála látkové přeměny. Zde se látky třídí na dále využitelné a na odpadní. Játra syntetizují močovinu a detoxikují jedovaté zplodiny látkové výměny. Odpadní produkty jsou z krve odstraňovány v ledvinách. Krev se tedy podílí na udržování stálého vnitřního prostředí (homeostázy) a tělesné teploty, hraje rovněž důležitou roli při obranyschopnosti (imunitě) organizmu. Umí se sama bránit svému srážení uvnitř cévního systému a naopak unikání z těla. Jako jedna z mála živých tkání se neustále obnovuje.
Krev je složena z tekuté složky, kterou představuje krevní plazma, a ze složky buněčné. Ke krevním buňkám řadíme červené krvinky (erytrocyty), bílé krvinky (leukocyty) a krevní destičky (trombocyty).
Krevní plazma
Krevní plazma (z řeckého slova „plássein“ = tvořit) je z 80 % tvořena vodou. Jedná se o koloidní roztok bílkovin, ve kterém jsou dále přítomny cukry, tuky, enzymy, hormony, vitamíny a celá řada anorganických látek. Podílí se na transportu živin, látkové výměně a přenosu informací. Plazma tvoří zhruba 55–65 % celkového objemu krve. Většina jejích složek se obnovuje během několika hodin až dnů. Nejdůležitější součástí plazmy jsou plazmatické bílkoviny. Přibližně dvě třetiny bílkovin plazmy tvoří albumin, který je spoluodpovědný za udržování vody v cévním řečišti, podílí se také na transportu menších molekul krví (např. hormonů nebo některých léků). Druhou skupinu plazmatických bílkovin představují protilátky (imunoglobuliny), které hrají významnou roli při obranyschopnosti organizmu. Třetí skupinu bílkovin tvoří důležité faktory krevního srážení (koagulace), které se podílejí na zástavě krvácení.
Červené krvinky (erytrocyty)
Červené krvinky jsou nejčetněji zastoupené krevní buňky. V krvi jich je obrovské množství, v každém mikrolitru čtyři až pět milionů. V těle dospělého člověka s pěti až šesti litry krve jich je tedy neuvěřitelných 25–30 biliónů. Ze všech krevních elementů žijí nejdéle (100 až 120 dnů). Každou sekundu jich nově vzniká (ve dřeni plochých kostí) a současně zaniká (ve slezině) kolem tří miliónů. Den co den se obnovuje přibližně 1 % erytrocytů, což v absolutních číslech představuje asi 300 miliard, které se musí zrodit, vyzrát a z kostní dřeně vyplavit do krve. Během vyzrávání ztrácí buněčné jádro. Zdravý erytrocyt má bikonkávní tvar (dvojitý, dovnitř vyklenutý disk s prohloubeným středem a zesíleným okrajem) s průměrem šest až sedm mikrometrů (tisícin milimetru). Průměr erytrocytu jsou pouhé dvě tisíciny milimetru, k zaplnění špendlíkové hlavičky by jich bylo potřeba 60 tisíc. Povrch erytrocytů je ve srovnání s koulí stejného průměru asi o 30 % větší. Vezmeme-li v úvahu celkový počet erytrocytů v těle člověka, dostaneme plochu větší než 3 500 m2, čili dvoutisícíkrát větší, než je povrch celého těla. Červené krvinky se v mnohém liší od ostatních buněk organizmu. Absence mitochondrií jim neumožňuje samostatné dýchaní, nemají ribozomy, a nejsou tak schopny vytvářet bílkoviny, a konečně nemají jádro, i když s ním vznikají. Bezjaderné buňky nemohou plnit žádnou aktivní funkci, o to více jsou však vhodné pro roli pasivní, v tomto případě transportní. Tato specifická funkce erytrocytů je ještě umocněna snížením buněčného metabolizmu (samy vyžadují minimum energie). Veškeré buněčné aktivity jsou u červené krvinky obětovány jejímu hlavnímu poslání – přenosu kyslíku.
Hemoglobin
Nejdůležitější složkou červených krvinek je hemoglobin, který představuje zhruba třetinu jejich hmotnosti. Molekula hemoglobinu je z 96 % tvořena bílkovinnou složkou globinem, 4 % tvoří červené barvivo (hem). Železo v něm obsažené má hlavní zásluhu na tom, že hemoglobin je dosud nejdokonalejším speciálním přenašečem kyslíku v živých organizmech. Erytrocytům a tím i celé krvi propůjčuje typickou červenou barvu. Železo je nezbytné k nepřetržité syntéze hemoglobinových molekul, má hlavní zásluhu na mimořádně silné schopnosti hemoglobinu vázat kyslík. Velká část anémií (chudokrevností) je proto důsledkem nedostatku železa, případně jeho chybného metabolizmu. V každé červené krvince je 280 molekul hemoglobinu. Vazebná reakce kyslíku na hemoglobin se odehrává za méně než setinu sekundy a děje se na mnoha frontách současně. Celý systém tak má obrovskou transportní schopnost – každých 24 hodin dopraví z plic ke tkáním až 700 litrů kyslíku. Ještě ochotněji než s kyslíkem se však hemoglobin slučuje např. s oxidem uhelnatým. Místo oxyhemoglobinu pak vzniká karboxyhemoglobin a výrazně se snižuje schopnost krve přenášet kyslík. Trvá-li takový stav déle, tkáně trpí nedostatkem kyslíku a poškozují se. Ke vzniku velkého množství karboxyhemoglobinu dochází při otravě svítiplynem nebo uhelným dýmem při nedokonalém spalování. Karboxyhemoglobin si však ochotně vyrábějí také sami kuřáci.
Bílé krvinky (leukocyty)
Leukocyty jsou důležitou součástí obranného systému organizmu. Podílejí se na tvorbě protilátek a pomáhají odstraňovat nežádoucí cizorodé látky z těla. Vznikají v kostní dřeni postupnou diferenciací zárodečných kmenových buněk. V krvi člověka je asi pětsetkrát méně bílých krvinek než červených, jejich počet se pohybuje v rozmezí 3 500 až 10 000 v jednom mikrolitru. Nejzákladnější dělení leukocytů je na granulocyty, které obsahují aktivní látky účinné při zánětlivých procesech a alergických reakcích, dále na monocyty, které jsou důležitými makrofágy, pohlcujícími cizorodé látky v těle, a na lymfocyty. Lymfocyty plní důležité úkoly při imunitních reakcích organizmu. Můžeme říci, že bílé krvinky zastávají v organizmu funkci jakési „bezpečnostní policie“, která je v případě ohrožení mobilizována. V těle přežívají leukocyty různě dlouhou dobu, a to v závislosti na své funkci.
Krevní destičky (trombocyty)
Krevní destičky jsou ze všech buněk v krvi nejmenší. Tvoří se v kostní dřeni odštěpováním z cytoplazmy obrovských dřeňových buněk, megakaryocytů. Trombocyty jsou asi třikrát menší než erytrocyty, jejich průměr je okolo 2,5 mikrometrů. V jednom mikrolitru krve člověka je jich zhruba 150–400 tisíc. Trombocyty hrají důležitou roli při hemostáze (zástavě krvácení). Jejich životnost je pouze 7–10 dnů.
Mgr. Marie Dudíková
Vademecum zdraví Podzim 2007
